Hned po zazvonění jsme se vydali do budovy školy. Postávali jsme u jednoho ze čtyř sloupů v hlavní budově, kvůli úvodnímu proslovu pana ředitele. Jeho proslov byl jako vždy zdlouhavý, nudný a hlavně stejný jako každý rok. Omílal pořád dokola to samé, připomínal nám, že se ve škole přes prázdniny něco dělo, opravovala se, uklízela, atd.
Skončil klasicky u seznamu třídních učitelů, kde se pozastavil nad naší třídou a tím v nás zažehl alespoň malou jiskřičku naděje, že se zbavíme naší úžasné paní učitelky třídní. Jmenuje se Rose Donovennová. Je to scvrklá, plnější pětapadesátiletá megera, která je asi psychicky labilní, nebo něco takového, protože už mockrát vyběhla z naší hodiny s brekem.
Když se u nás zasekl, podívala jsem se na Katie a uviděla v její tváři výraz, který přímo křičel: „Prosím udělej mi tu radost a pošli ji do předčasného důchodu!" musela jsem se usmát a toho si všiml James, naklonil se k mému uchu a pošeptal: „Neboj se podle toho, jak ho Katie vraždí pohledem a po naší menší demonstraci se jí určitě zbavíme" při zmínce o naší „demonstraci" se zašklebil. Hned jsem si vzpomněla proč.
Bylo to někdy v půlce dubna, do konce školního roku zbýval už jen měsíc a něco. Ano správně jen jeden měsíc, jelikož naše škola končí v na konci května, jo teď záviďte. Já to moc jako gól nevnímám, protože se kvůli tomu musíme víc učit, aby se stihlo všechno učivo podle školních osnov, zpátky k demonstraci. Plánovali jsme ji asi týden, nakonec to dopadlo úplně jinak, než jsme si mysleli. Ve čtvrtek po posledním zazvonění jsme se všichni nahrnuli před ředitelnu a vyvěsili jsme tam naše letáky s nenávistným vzkazem pro Donovennovou.
V ředitelně měl být jen ředitel a jeho zástupkyně, ale bohužel se tam konala nečekaná porada a byla tam samozřejmě Rose. Ředitel okamžitě vyletěl z ředitelny a nejdřív nás seřval, co si jako myslíme, že děláme a hned potom přiběhl ke klukům, kteří stáli v čele téhle akce a naplánovali ji. Říďa chytl Jamese, za normálních okolností by mu James rozbil hubu, ale protože to byl ředitel, nemohl nic dělat, alespoň si to myslel, když v tom vyletěl Marco s Mikem a začali se snažit Jamesovi pomoc. Vyprostili ho, ale tělocvikář chytl Mika a matikář zase Marca a tak bylo po demonstraci.
Rose jsem viděla jen letmo a to když se choulila do klubíčka v koutě ředitelny. Kluci byli do konce roku po škole a museli dělat dobročinné práce a ne jen školní, ale i městské. Ptáte se jak to? No náš říďa je synem zdejšího starosty a kluci měli vymalováno. My ostatní jsme dostali jen napomenutí a byli jsme asi dva týdny po škole. Nic strašného.
Nakonec jsme zvítězili a Donovennku stáhli z funkce třídního učitele. Myslím, že si dokáže představit naši radost, když u naší třídy přečetli jméno jiného učitele. James mi přitom stiskl ruku tak silně, že jsem musela vypísknout, aby mi ji pustil. Naštěstí jsem to udělala tak, aby si myslel, že pištím radostí.
Po proslovu jsme šli do našich tříd. Byla jsem ve třídě s Jamesem, Mikem a Katie. Jak jsem říkala Marco je o ročník výš. Do lavice jsem si sedla s Katie a kluci si sedli spolu. Učitelka nám říkala ty kecy okolo začátku roku, četla školní řád, atd. Stejně jsme ji nevnímali, s Katie jsme se bavili o tom mejdanu, co má být dneska večer na zahájení školního roku. Domluvili jsme se, že na tu párty půjdeme o půl osmé, protože má předtím ještě jít na rande s Marcem.
Najednou zazvonilo a my mohli jít domů. Rozloučila jsem se s ostatníma a šla jsem k mému autu spolu s Jamesem. Cestou jsme si povídali o tom, jak tento rok bude super a tak. Jeli jsme do našeho bytu, ve kterém s Katie bydlíme přes školní rok.
„Co budeme dělat?" zeptala jsem se, když jsme vešli dovnitř. „Koukneme se na nějaký film?" navrhl James. „Jasně něco vyber, já jdu udělat popcorn" zavolala jsem na něho už z kuchyně. Udělala jsem máslový popcorn a vzala jsem velkou flašku kofoly.
„Tak co jsi vybral?" „Věc" „Jamesi! Víš, že horory nenávidím!" Zakřičela jsem na něho, div se nám nerozklepaly stěny. Tak hlasitě jsem zakřičela, protože ví, že horory z celého srdce nenávidím. „ Neboj se, já tě ochráním." neodpustil si úšklebek namířený na mě. „No jenom aby." zasmála jsem se a lehla jsem si na tak, že jsem měla hlavu na jeho hrudi.
V půlce jsem byla tak vystrašená, že jsem ten film musela stopnout. James se na mě podíval a řekl: „Už? Ale vydržela jsi víc, než když jsme se na horor dívali minule." Já jsem se na něho zamračila a sedla si na něho obkročmo. „Já vím, že jsem strašpytel, ale jak jsi řekl, lepším se." hned jak jsem to dořekla, dala jsem mu pusu. Chtěla jsem se odtáhnout, ale on mě pevně držel za boky, tak jsem to vzdala a dál se mu věnovala. Přesunula jsem se na jeho krk, kde jsem se trochu zdržela a označkovala jsem si ho. James si toho všiml a řekl: „Hej co řeknu klukům na fotbale!" jen jsem se ušklíbla a přesunula jsem se z jeho krku na jeho hruď. Sundala jsem mu tričko a začala jsem obtahovat jeho krásně vypracované břišní svaly, on si toho všiml a taky mi sundal tričko. Chtěla jsem, aby se to stalo. Byli jsme spolu už půl roku, což byla moje hranice, po které vím, že se mnou kluk není jen kvůli sexu.
Když už jsme byli skoro nazí, tak se rozrazily dveře a to co jsem v nich viděla, jsem nečekala. Stála tam uplakaná Katie.
Dneska nudnější část, ale nebojte ta další bude akčnější. Slibuji. Děkuji za všechny reads.
*Michelle*
ČTEŠ
Bad Choice [POZASTAVENO]
Genç KurguVypadalo to na nejlepší rok vůbec, ale všichni jsme lidé, všichni děláme chyby. Někteří víc, někteří méně. Šestnáctiletá Nicky Smithová není výjimkou. Zamotala se ve svých pocitech, pozměnila názory, předělala vztahy, nezachovala se správně. Dokáže...