Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 4

Z pohledu Nicky

Šla jsem najít Katie, ale vůbec nikde jsem ji neviděla. Prohledala jsem celé přízemí, což mi zabralo asi dvacet minut, protože prodírat se mezi opilými, někdy i zfetovaými lidmi, kteří se na sebe lepí, líbají se a ne a ne se od sebe odtrhnout je prostě za trest.

Vyšla jsem po schodech nahoru a viděla jsem Katie, která brečela a měla takový ten nepřítomný výraz, byla v šoku. Hned vedle ní stál ten sexy kluk, se kterým Katie tancovala. Myslím, že se jmenuje Cameron.

„Panebože Katie co se stalo?!" sesunula jsem se vedle ní. Neodpověděla mi, vypadala jako by mě ani nevnímala.

„Je v šoku, z toho co se tady stalo." vysvětlil mi Cam, ale jak mám do prdele vědět co se stalo, když jsem byla dole a líbala se s Mikem, který mimochodem líbá naprosto božsky. Proboha co jsem to zase řekla, za tohle se budu dlouho nenávidět. Jen strašně moc doufám, že se to nedozví James, to by nedopadlo dobře a navíc ho mám fakt ráda. Možná ne tak jak Mika, ale s tím to nemůžu porovnávat, protože Mika znám už od základky.

Ale zpátky k situaci Katie. „A můžeš mi laskavě říct, co se tady do prdele stalo!" zakřičela jsem na něho, protože jsem si na někom potřebovala vyjít vztek a on je chudák zrovna v nesprávný čas na nesprávném místě.

„Zrovna ji tady jeden polonahý kluk skoro zmlátil." tak tohle jsem teda nečekala.

„Jak jako zmlátil? A jak jako polonahý a kdo to k čertu byl?" říkala jsem úplné kraviny, ale prostě jsem si nemohla připustit, že ji tady někdo skoro zmlátil a já tady nebyla, abych ji ochránila. Můžu za to já, to já jsem jí řekla ať jdeme na tuhle párty, já kráva pitomá.

„Já nevím jak se jmenuje, ale byl to ten, se kterým chodívala ze školy a mám takový pocit, že chodí do čtvrťáku." tak teď jsem byla tak naštvaná jako nikdy. Ten debil se s ní rozejde a ještě k tomu ji zbije? To snad není pravda, vůbec se nechová jako chlap. Ten ať si mě zítra nepřeje, tohle mu nedaruju!

„Jo a vyšel z tamtěch dveří." ukázal na pootevřené dveře do pokoje. Vešla jsem dovnitř a viděla jsem tam rozházenou postel, která vypadala, jako by si v ní někdo právě užil. To se mi potvrdilo, když jsem vedle postele viděla zmuchlané a pokrčené tričko, myslím, že bylo pánské, ale jistá si tím nejsem.

Počkat rozházaná postel, šokovaná Katie, kterou někdo skoro zmlátil, všechno do sebe zapadá. No tak Nicky mysli. Jak to asi mohlo být? Katie šla nahoru, možná hledala záchod nebo tak něco a najednou otevřela dveře a tam uviděla Marca, který si očividně s někým užíval. Marco si jí všiml a jak ho tak znám, tak určitě vybouchl. Rozběhl se k ní a zmlátil ji, Cameron ji zachránil, ale to mi hlava nebere, kde on se tady vzal. Jedině by mu Katie musela říct, aby přišel, ale přece nemohla vědět, že ji Marco napadne. Hm...jedině ne to by neudělala, ona taková není, že by si kluka vzala hned do postele, i když toho dneska už vypila dost.

„Myslíš, že ji v tomhle stavu dostanu domů?" zeptala jsem se Camerona, který mezitím, co jsem si představovala, co se tak stalo, vešel do pokoje.

„Ne to si nemyslím, je úplně zkamenělá. Už jsem to viděl, bude nějakou chvíli trvat, než se vzpamatuje. Můžu tady s ní zůstat, jestli chceš a potom s ní pojedu taxíkem domů." navrhl mi milým hlasem. Myslím, že s ím ji můžu nechat, vypadá mile a zajímá se o ni, jako o člověka, ne jako o kus masa.

„Jo dobře to by si byl hodný." šla jsem ke stolečku, kde byl kousek papíru a z kabelky vytáhla tužku. Napsala jsem na něj adresu a podala mu ji. „Tady máš, zaveď ji na tuhle adresu, sedmé patro, pravý byt, klíče jsou v květináči. Ještě jednou díky a vrať ji neporušenou, jestli jí něco uděláš, zlomím ti vaz. Po dnešku to myslím sakra vážně." S těmito slovy jsem odešla a zavolala si taxíka.

Hned jak jsem přijela domů, jsem si dala sprchu a únavou padla do postele. Doufám, že Katie doveze v pořádku a už se těším jak Marcovi dám přes tu jeho hnusnou tvářičku.

Ráno jsem se probudila deset minut před budíkem, tak jsem rovnou vstala. Bylo mi blbě, ale překvapivě ne tak blbě, jak jsem si myslela. Šla jsem ke Katie do pokoje. Spokojeně spala a na nočním stolku jsem viděla vzkaz. „Dojeli jsme o půl druhé ráno. Už je v pohodě, uklidnil jsem ji a neboj ani vlásek jsem ji nezkřivil. To bych jí neudělal -C." Uf...je v pořádku. Odešla jsem z jejího pokoje a opatrně za sebou zavřela dveře. V kuchyni jsem vyndala dva prášky a dvě sklenice vody. Svůj prášek jsem zapila a ten Katiin jsem ji položila a stůl vedle postele.

Udělala jsem nám na snídani jen lehké smoothie, protože toho do sebe víc nedostanu. Když jsem dojedla, uviděla jsem přicházející Katie.

„Dobré ráno, dala sis prášek?" řekla jsem takovým maminkovským tónem. „Jo měla jsem ho, neudělalas nic z čeho se pozvracím, že ne? Ah veselý tón moje nejlepší kámoška je zpět. „Ne, neboj. Tak blbá nejsem." obě jsme se nahlas zasmáli. Poté to bylo jako každé ráno. Oblékli jsme se, namalovali, učesali a další holčičí věci. Nasedli jsme do mého bílého Range Rovera a jeli do školy.

U školy to vypadalo jako nějaké shromáždění. Až když jsme došli blíž, tak jsem viděla Mika, jak zrovna sedí na Marcovi a dává mu jednu ránu za druhou. „Jo dobře Miku!" zakřičela jsem směrem k němu, on se na mně otočil a usmál se. Jako by mu to dodalo sílu a on mu zasadil takovou ránu do břicha, kterou snad umí jen on.

Koukla jsem se na Katie a té úplně jiskřily oči. Poté ji Mike řekl, aby k němu přišla a řekla mu co si o něm myslí. Řekla něco v tom smyslu, že lituje toho dne, kdy ho potkala, že ho nenávidí, že je to hajzl, kretén, debil, děvkař. Proslov završila fackou a všichni jí tleskali. I já jsem si do něho bouchla.

V tom se tady mihla růžová šmouha jménem Abby. Rozeběhla se k Marcovi a začala ho tam utěšovat. „Uvědomujete si, co jste právě udělali?!" zařvala na Katie a Mika. „Tohle si nezasloužil! Jste asi psychicky narušení, když tady bezdůvodně mlátíte lidi!"

„Jo tak bezdůvodně?! Ten kretén mě podvedl, zmlátil, vyhrožoval mi a ty ho ještě bráníš, že nic neudělal? To jsi slepá a hluchá nebo co?" Katie byla tak rozčílená, že chyběl jen kousek, aby se na ni nevrhla.

„Ale ty sis to zasloužila, nemáš být taková kráva a vážit si toho, že o tebe vůbec zavadil!" A to teď hodně posrala.

„Co si o sobě sakra myslíš ty jedna plastová Barbíno!" zařvala jsem pro změnu já, ale to už jsem viděla, jak se na ni Katie vrhá a strhává ji k zemi, když v tom slyším nějaké těžké kroky a vidím ředitele. „Jsme v prdeli." řekneme s Mikem navzájem.

Tak další kapitolka zde. Chci vám říct, že ode dneška se budu snažit přidávat pravidelně, ale bude to asi jednou za dva dny, abych vše v pohodě stíhala. Děkuji všem co tento příběh čtou a podporují mě. Mám vás ráda.

*Michelle*