Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 8

Přečíst kecy dole, prosím.

Poté co kluci odešli, jsme si s Katie sedli do obýváku a pustili jsme si náš nejoblíbenější seriál Pretty Little Liars.

„Tak jak to teda dneska bude? Půjdem do obchoďáku a pak třeba do klubu?" zeptala jsem se, když v televizi začala reklama.

Katie se na mě podívala a řekla: „Jasně, stejně si potřebuju koupit nějaké nové věci. Začala škola a já nehodlám chodit pořád ve stejných věcech a do klubu musíme stoprocentně. Mám chuť si jít zaflirtovat s nějakýma klukama."

„Super taky si potřebuji něco koupit. Vyrazíme až to skončí nebo až tak za dvě hoďky?" odpověděla jsem poněkud stroze, protože mě zarazilo to, jak řekla, že má chuť flirtovat. Nechápu to, vždyť má Camerona, sice s ním nechodí a pokud vím tak to ani zatím neplánuje a je to její kamarád a spasitel co se jejích vztahů týče, ale stejně mě to překvapilo. Ptát se jí teď radši nebudu, zkusím se jí zeptat, až budeme sedět v kavárně.

„Asi hned jak to skončí. Jo a nepočítej s tím, že se budeme stavovat v knihkupectví. Minule jsme tam skejsli dvě hodiny..." řekla s úšklebkem a hned poté po mě hodila polštář. Polštář!? Chápete to? Je jak malá opravdu.

„Hele to si vypiješ, zahajuji protiútok!" a hned na to letěl vzduchem další polštář. „Jo a mimochodem nebyly to dvě hodiny, byla to sotva hodina...dobře možná hodina a půl, ale to proto že jsem tam neměla vyhlédnutou knížku, kterou teď už mám!" šup další polštář na nepřátelskou základnu Katieland.

Bohužel Nickyland nepočítal s tím, že nepřátelský tábor má velmi dobrý útok, tak se přes naše brány dostal další polštář. „Dobře tedy, ale uzavřeme sázku." zvolala najednou Katie a tím se dostala z mého polštářového bombardování. Vážně jsem netušila, odkud máme všechny ty polštáře, Katie je snad čaruje nebo co. „Klidně, myslíš si, že z toho knihkupectví nevyjdu do deseti minut i s knížkou v ruce?"

„Ano přesně to si myslím. Takže když nevyjdeš do deseti minut, tak mi zaplatíš kafe a když to dodržíš tak ti kafe zaplatím já, dobře? Easy peasy."

„Dobře, sázku přijímám." na dodržení naší sázky jsme si podali ruce a bylo to. Ah Katie, kdybys tak věděla, že v tom knihkupectví pracuje mamčina kamarádka, které jsem včera psala, že se tam dnes stavím. Ta knížka na mě čeká položená na poličce u pokladny...už se tak těším, až si pochutnám na cappucinu, které mě nestálo ani cent.

Po skončení dílu jsme se šli obléct a jelikož ještě nebyla zima, tak jsme si obě vzali sukně. Já jsem si oblékla vínovou skater skirt s bílým crop topem a přes to jsem si přehodila světle modrou sukni, vše jsem doplnila hnědými botami na klínku. Katie si vzala černou sukni a k tomu bílý svetřík, přehodila vínovou šálu a černé boty na podpatku. „Sluší ti to Kat a dokonce spolu ladíme!" usmáli jsme se a plácli jsme si. Už nám nic nebránilo k našemu holčičímu dni, a tak jsme vyšli vstříc osudu.