Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 14

Celým mým pokojem se začalo ozývat: „Crrrrr, crrrrr..." ten nejotravnější zvuk na světě. Budík. Neboli ten satanistický mučící nástroj, který za vteřinu dokáže znechutit celé ráno.

„Který idiot mi nastavil budík! Asi budu vraždit..." já si prostě musela zanadávat. „Jamesi Riversi jsi mrtvý muž." Vytáhla jsem hlavu z pod polštáře a vypnula ten smrtící nástroj.

„Panebože, proč zrovna já musím mít tohle individuum za přítele?" sepjala jsem ruce a začala zírat do stropu. Nevím proč, ale jaksi jsem čekala na odpověď. No jo Nicky tupá, jsi ateista, nezapomeň. S těmi se Bůh nebaví. „Protože jsi tupá a miluješ ho, proto." pokroutila jsem hlavou a odpověděla si sama.

Vstala jsem z postele a podívala se, kolik je hodin. „Půl sedmé?! Asi ho vážně zabiju." V tom okamžiku jsem už vytáčela jeho číslo, aspoň se taky pěkně vzbudí.

J: „Kdo jste a co chcete, že mě budíte tak brzo?!" zakřičel do telefonu tak silně, až jsem si ho musela dát tak dvacet centimetrů od ucha.

N: „Ahoj miláčku, není to moc pěkné, když tě něco vzbudí v neděli tak brzo, že?" na chvíli jsem se odmlčela a poté pokračovala: „Vůbec se mi nic takového dnes nestalo..." na druhé straně telefonu bylo ticho, dokážu si představit jeho výraz, když zjistil, že mu volám já. Vykulené oči, ústa dokořán, ze kterých vyjde jen tiché kurva...

J: „Víš zlato, já jsem to zapomněl vypnout, ale alespoň jsi nezapomněla vstát, protože dnes jedeš k rodičům. Vidíš, jak se starám? Přítel k pohledání." zachraptěl povýšenecky.

N: „Až přijedu, tak si mě nepřej. Jsi mrtvý muž Riversi!"

J: No ták zlato, už jsi mě potrestala, když jsi mě vzbudila. Nemusíme z toho dělat drámo..." opatrně procedil skrz zuby.

N: „Jak jsem řekla, jsi mrtvý. Miluju tě." zasmála jsem se.

J: „Ale, ale..." nestihl nic říct, protože jsem mu to s radostí položila.

Tak to bychom měli, jdu do kuchyně, mám hlad. Mé bosé nohy se letmo dotýkaly té momentálně nejstudenější podlahy na světě. Haló, nová Antarktida v mém bytě. Pak že ledovce roztávají, nemyslím si.

Otevřu lednici s nadšením, které mě vzápětí přejde. „To už zase nic nemáme? Musím jít nakoupit, ale teď nemám čas, takže až potom." Jo jasně potom, takže až tak v pondělí kdy propustí Kat.

Zapnu svůj gramofon, sednu si ke stolu, kde pomalu lžičku po lžičce pojídám jediný jogurt, kterým momentálně disponuje má lednice. Co budu celé dvě hodiny dělat? Ještě teď jsem mohla spokojeně spát, nebýt Jamese. Jsem ten typ lidí, co když něco jednou vzbudí, tak poté už neusnou.

Po menším tanečku přes celý byt, si zalezu do koupelny. Pro změnu si písničky pustím z telefonu a začnu se sprchovat. Nechám na sebe dopadat kapky studené vody, které mě naprosto probudí k životu. Jedním letmým pohybem přepnu probouzející vodu na vodu relaxační neboli teplou.

V koupelně si ještě vyčistím zuby, obličej, prostě všechno to ranní upravování.

Teď přichází ta horší část, co si vezmu na sebe? Správně, stojím u přecpané skříně a říkám si, že nemám co na sebe. Ale co, jedu jen domů. Legíny a bílé tričko to jistí. Vlasy si stáhnu do culíku, nasadím tenisky, popadnu klíče a běžím do auta.

-

Právě stojím před domem, kde jsem vyrůstala. Krásný dvoupatrový domek na předměstí. Dům doktora Chrise Smitha a Ashley Smithové, kde bydlí s jejich dcerami Nicol a Hannou Smithovými. Jsem doma.