Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 6

Pohled Nicky

Nasedli jsme do našich aut a vyjeli do našeho bytu. Jelikož jsme jeli ve čtyřech autech, tak jsme měli trochu problém zaparkovat. Naše podzemní garáže bývají už tak dost plné, takže kolikrát mám problém já sama zaparkovat. První zaparkoval James, své stříbrné Porsche umístil hned v prvním patře garáží. Mike a Cameron se vlezli do druhého patra, ale já s Katie jsme jeli až úplně na konec třetího.

Katie mě celou cestu propalovala pohledem, nevím co jí to zase přelétlo přes nos. Nakonec promluvila, když jsme dojeli do garáže a zaparkoval Jam.

„Co se stalo mezi tebou a Mikem na té párty?" Panebože! Jak to ví? Vždyť jsem jí nic neřekla, ani nenaznačila. Já ji nemůžu lhát, prostě asi budu muset přiznat barvu...

„No víš...nic zvláštního." já to prostě nedám, co když si pomyslí, že jsem děvka? Mike je náš nejlepší kamarád a známe se věky. Navíc si myslím, že má zájem o jednu holku.

„Vážně se nic nestalo? Nicol Smithová, já poznám, když mi lžeš. Nebo si snad zapomněla, jak jsi se mi pokusila zatajit, že mě ten náš úchylný fyzikář očumoval?" hned jak to dořekla, začali jsme se strašně smát.

„No to máš sice pravdu, ale to jsem se ti pokoušela lhát, abych Tě ochránila. Kdo by stál o to, aby ji očumoval malý, čtyřicetiletý, vypelichaný chlápek. Stejně si na to přišla, protože tobě prostě lhát neumím..." měla jsem pravdu. Zkoušela jsem to dokonce několikrát, ale stejně mě buď prokoukla, nebo jsem jí to přiznala, protože jsem měla špatný pocit. „Na té párty se něco mezi mnou a Mikem stalo...oba jsme měli dost upito a nevěděli co děláme..."

„Počkej?! Nevyspali jste se spolu, že ne???" hned mě musela přerušit, což byl jeden důvodů, proč jsem to nechtěla říkat. Vždycky myslí na nejhorší...

„Katherine, nepřerušuj mě! A ne nevyspala. Jen jsme se...líbali." dořekla jsem to, když jsem vypnula motor.

„Uf...moment jak jako líbali? Jako líbali, jako líbali, nebo líbali, jako ehm...líbali?!" Před posledním líbali si odkašlala, aby naznačila, jestli to znamenalo, že by k něčemu mohlo dojít, nebo jestli se mi to líbilo.

„...líbali" viděla jsem, jak jí padá brada. Chtěla něco říct, ale v tu chvíli přišel James.

„Tak šup holky, vystupovat." zasmál se a podal mi ruku, abych vystoupila z auta. Vystoupila jsem a James mi chtěl chytnout ruku, ale já jsem se místo toho rozběhla a skočila mu na záda.

„Panebože, co Tě to zase popadlo? Ty trdlo moje..."

„Jeď můj oři, do nekonečna a ještě dál!" zakřičela jsem na něho povel a on jako poslušný koník zrychlil. Utíkal se mnou přes celé garáže a já jsem výskala radostí se špetkou strachu v hlase, kdyby mě náhodou pustil. Byl by toho schopný...

Ostatní se na nás dívali, jako na nějaké blázny a dělali, že nás neznají, protože jsme v garážích potkali i pár dalších lidí. Poté jsme nastoupili do výtahu a jeli do sedmého patra.

„Tak jo kluci, James a Mike to už znají, ale Cameron ne. Chovat se tady, jako doma je nepsané pravidlo, takže prosím, dodržovat. Jinak vstupy do našich ložnic jsou povoleny, pouze v případě nouze, nebo kdybychom vás pozvali..." řekla jsem poněkud rázněji, než jsem měla v úmyslu.

Cameron se na mě divně podíval a potom řekl: „Dobře, ale kde budeme spát?"

„Neboj kámo, máme tu vlastní pokoj." vysvětlil mu James. Abyste to pochopili, tak jsme toto pravidlo zavedli, když jsme se sem přistěhovali. Vlastně to napadlo Mika, protože jsem zrovna v té době chodila s jedním blbým klukem. Mike tu měl udělaný pokoj, protože tady hodně často spal a my jsme nechtěli, aby spával na gauči, takže jeho pokoj byl využívám, jako noclehárna. Dokonce i James tam jednou spal, ale Mike se s ním natolik spřátelil, že mi potom řekl, že ho můžu pustit dovnitř a tak už poté spával u mě. U Camerona to taky zkusíme, doufám, že projde jejich zkouškou.