Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 12

Z pohledu Nicky

Z nemocnice jsem jela rovnou domů a trvalo mi to jen pár minut. Zjistila jsem, že když má člověk lepší auto, ostatní ho pouštějí. Nevím proč, asi protože si myslí, že každý kdo má lepší auto, musí být nutně debil, a tak ho radši pustí, než aby řešili bouračku, protože ten debil spěchal. No, proti gustu žádný dišputát.

Měla jsem ještě dost času, než přijede James, a tak jsem si uvařila šálek čaje a vzala si knížku. Miluju tohle podzimní počasí. Studené deštivé rána, nejlépe s mlhou.

Dokonalý den podle mě? Tohle počasí, čaj a knížka, která je pro mě útěkem od všech lidí, od všech starostí, od vší bolesti, útěkem od reality. Možná právě proto jsem se trochu začetla a zapomněla na čas.

Když jsem se zvedla, protože jsem chtěla jít na záchod, málem jsem sebou sekla. Hodiny ukazovali padesát minut do šesté. Sakra, sakra, sakra. To nemám šanci stihnout, musím rychle. Jako střela jsem vletěla do koupelny a započala mou nejrychlejší sprchu v životě. Sprchový gel po mě stékal, zatímco jsem pěnila šampon na mých vlasech. Nikdy v životě mi šampon nepěnil tak pomalu. Proč sakra když spěchám je všechno proti mně? Blbý zákon schválnosti.

Po mé rekordní pětiminutové sprše jsem si na pleť nanesla trochu makeupu, v tomhle ohledu je méně více, a i přes můj odpor k fénům jsem si vyfoukala hlavu, sice potom moje vlasy vypadají jako lví hříva, ale musela jsem. Poté jsem vyházela snad celou mou skříň, protože jsem za boha nemohla najít šaty, které jsem si chtěla vzít. Vždycky jsem si myslela, že mám málo věcí, no když se teď podívám na podlahu mého pokoje, měním názor. Ona hledaná věc byla totiž v úplně jiné části skříně, než měla být. „Ach bože Nicky, ty jsi někdy tak tupá, až to bolí." řekla jsem si pro sebe a poklepala si na čelo, mezitím co jsem si oblékala šaty. Byla to dvoudílná sada, kdy vrchní díl tvoří černý zkrácený top bez výstřihu na širších ramínkách, spodní díl je černá vypasovaná sukně, jejíž zadní část je po kolena, ale zrak upoutá rozparek, který se táhne od první třetiny levého stehna přes druhé, kde končí nad koleny.

Zrovna jsem si dočesala vlasy, když se bytem rozlehl zvuk zvonku. James je tady! Uf, tak tak jsem to stihla. Nazuji si lodičky a běžím ze dveří. Dvakrát málem spadnu, když utíkám k výtahu, „Lodičky jsou zlo." to říkala už moje mamka.

Jakmile se dveře výtahu otevřeli, uviděla jsem ho v celé své kráse. Měl na sobě perfektně padnoucí černý oblek s kravatou a jako vždy dokonalý účes. Zapomněla jsem na lodičky na mých chodidlech a padla mu do náruče, kde mě chytil nad zadkem a nadzvedl. Okamžitě jsem mu zavrtala hlavu do krku a vdechovala jeho vůni. Hm, miluji jeho vůni, mohla bych ji čuchat pořád a neomrzelo by mě to, cedrové dřevo smíchané s jeho sprchovým gelem a jeho pokožkou, pro tu vůni bych zabíjela a nejlepší na tom je, že je jen můj. Žádná holka na něho nemůže, žádná jiná nemůže vdechovat tu nejkrásnější vůni na světě, jen já.

James mě políbí na krk a postaví na zem. „Ahoj zlato, víš, že ti to dnes strašně sluší?" pozdraví mě a já pocítím červeň, která si hledá cestu do mých tváří. „Ahoj, děkuji. Ty taky nejsi k zahození." ušklíbnu se a šťouchnu ho do ramene. „Jo tak k zahození jo? Uvidíme po dnešku...Smím vás slečno doprovodit k přistavenému automobilu?" nabídne mi rámě, které se smíchem přijmu a vyrážíme k autu. Tohle bude kouzelný večer.

Právě vcházíme do té nejluxusnější restaurace ve městě, myslela jsem si, že když řekne „restaurace", myslí tu čtyřhvězdičkovou, ve které jsme byli už několikrát a ne tuhle. Když jsme zastavili, zeptala jsem se ho, jestli to myslí vážně, protože zdejší ceny jsou astronomické a navíc se tady musí stůl rezervovat. On jen pokrčil rameny a řekl, že sem s rodiči chodí každý měsíc, takže se zná se všemi a že máme rezervovaný VIP stůl.