Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 10

Z pohledu Nicky

O tři týdny později:

Už to jsou tři týdny od incidentu v klubu. Katie se Cameronovi úspěšně vyhýbá. Už ho párkrát zahlédla v obchoďáku, ale vždy se rychle vydala k východu, nebo se schovala za regály. Nevím, co to s ní je, normálně by kolem něho prošla a nevšímala si ho, ale s Cameronem je to jiné. Což už jsem během tohoto měsíce musela říct už tolikrát.

Bylo to, když jsem říkala, že je jiný než Marco. Chyba. Když jsem říkala, že by jí nikdy neublížil. Chyba. Když jsem říkala, že je zatím její nejlepší úlovek. Chyba jen z části, protože on je zatím nejhezčí. Když jsem před týdnem říkala, že je to kretén. Konečně správně.

První týden byl hodně náročný. Kat se z toho dostávala záchvaty úzkosti, deprese, noční děsy. Školní poradkyně říkala, že to je způsobené stresem ze ztráty přítele a to že ji nazval děvkou (slušně řečeno) ji způsobilo pocity méně cennosti. Takže první týden nic moc.

Druhý týden se to začínalo zlepšovat. Zabrali prášky, které dostala a už i vycházela z pokoje ven. Doopravdy ven, kavárna, procházky...

Začala znova pořádně jíst a bavit se s námi. Přestože od prvního týdne u nás spával Mike, tak se zavírala do pokoje a řekla nám jen to důležité. Z jejího pokoje se ozývaly návaly hudby, až na nás přišel děda, který bydlí pod námi, abychom to ztišili.

Třetí už byl v pohodě. Děda už neměl proč vycházet z pokoje, protože návaly ustaly, místo toho jsme všichni tři sedávali na gauči a sledovali filmy a nové epizody seriálů. Dokonce už se jí zase zlepšily známky, což potěšilo i její rodiče, kteří věděli jen zlomek z toho všeho.

Myslím, že o známky se postarala ta nová učitelka. Jmenuje se Sofia Auditore a je z Itálie. Učí dějepis, španělštinu a italštinu. Je mladá, tak kolem pětadvaceti, myslím, že zrovna dostudovala. Má šedé oči a tmavě hnědé vlasy a kluci na ní mohou oči nechat. Bohužel co vím, má přítele...smůla hoši. Ale nedivím se jim, je opravdu super. Zajímá se o stejné věci co my, ba dokonce má i přehled o počítačových hrách. Další plus pro Sofii.

Jelikož bylo už dneska pondělí, chystali jsme se s Katie do školy. No spíš já jsem nám chystala snídani a Kate pořád ještě spala. Jen ať si počká, pěkně ji to oplatím, já se nasnídám a až potom ji vzbudím.

V kuchyni jsem si zapnula písničky a v mém úžasném pyžámku, skládající se z obyčejných šedých kraťásků a černého tílka s potiskem Jacka Danielse, jsem přešla k lednici. Znáte takový ten pocit, kdy koukáte pět minut do lednice a potom řeknete, že není nic k jídlu? Ano? Já jsem ho znala, dokud jsme se s Kat nesestěhovali. Od té doby jsem ten pocit nezažila. Naší stálicí se stali čtyři jogurty, kečup, krabice mléka, rajče a pár vajec. Kdo z toho má potom vymyslet jídlo. Musíme po škole zajít na nákup, nebo tady umřeme hlady.

Nakonec jsem za tónů Closer od The Chainsmokers přešla ke sporáku s krabicí vajec a začala jsem dělat míchaná vejce.

Po mém kulinářském díle, které bylo mimochodem poživatelné, jsem se šla obléct. Vzala jsem si černý svetřík a bledě modré skinny džíny. Přes krk jsem přehodila mou vínovou šálu a zalezla do koupelny. Čištění zubů, rozčesání vlasů, lehké líčení, klasická ranní rutina.

Jakmile jsem byla připravená a do našeho obvyklého odchodu zbývalo deset minut, jsem šla na popravu. Vešla jsem k Růžence do jejího neuklizeného pokoje a rozhodla se ji velmi krásně probudit. Nastavila jsem budík, aby zazvonil za minutu a jako tón jsem zvolila Ain't my fault od Zary Larsson a poctivě vyčkávala. Po snad nejdelší minutě mého života se rozsvítil budík a píseň se rozlehla po celém pokoji. Její výběr byl zcela jasný, kvůli úžasnému začátku se zvoněním školního zvonku, který je její „velmi" oblíbený.