Bad Choice [POZASTAVENO]

Kapitola 15

Po mých devíti nejúžasněji strávených hodinách, kdy jsem se oddávala té nejlepší činnosti na světě jménem spánek, které jsem v poslední době nevěnovala mou cennou pozornost, jenž v poslední době podle slov mých kamarádů je jako na houpačce. V jednu chvíli štěstím bez sebe, za pět minut bych na kousky rozřezala fotbalovou síť. Jsem prostě holka, no.

No to je jedno, jdeme k věci. Hned po vážně, vážně, vážně nepříjemném zjištění, že je pondělí, jsem vylezla z postele. Když jsem si protírala oči a snažila se zbavit malých patvárků žluté bary přilepených po stranách mé stále ještě lehce nahnědlé pokožky nosu, nohy v chlupatých papučích se šouravým krokem dobelhávaly po studené podlaze ke dveřím do koupelny.

Následuje klasická koupelnová rutina. Zastávka první. Umyvadlo. Pustím si kohoutek, kde nastavím vlažnou vodu. Z rukou vytvořím misku, kterou naplním a vodu rozhodím po obličeji. „PANEBOŽE!" vyjekla jsem, když se viděla. Nemám ráda pondělí. Vždycky ráno vypadám jako po nějaké párty.

Bod A) Ranní zděšení při pohledu do zrcadla, když se večer zapomenete odlíčit. Splněno.

„Že já kráva jsem hned lezla do postele, teď to z toho ksichtu nedostanu ani za zlaté prase..." naříkala jsem při odličování, kde se lehké otírání kosmetickým tampónkem s odličovací vodou změnilo v zběsilé tření dvou černočerných skvrn na mém obličeji. „Seru na to, jinak bych to nestihla do nemocnice," vyhrkla jsem a otočila se čelem ke sprše „sprcho musíš mě zachránit ty."

Bod B) Rychlosprcha. Splněno

Beru do ruky kartáč, kterým rozčešu své hnědé vlasy a nechám je volně dopadat na záda. Obličej ještě jednou opláchnu, vyčistím si zuby a jdu do pokoje.

Bod C) Denní údržba zevnějšku. Splněno

Ze skříně vytáhnu světle modré džíny a vínové tričko, přes to přehodím hnědou koženou bundu, nazuji hnědé boty ke kotníkům na klínku.

Bod D) Strasti s výběrem oblečení. Splněno.

„Dneska jsem hotová nějak rychle, kolik je vůbec hodin?" porozhlédnu se po chytré krabičce, ovlivňujíc celý dnešní svět. Rozsvítím obrazovku a vykulím oči. „Hmm...tak asi ne no. Pět minut...To stihnu," zašeptám si pro sebe, ostatně jako celý dnešní můj rozhovor. Doufám, že se to nebude často opakovat. Nechci skončit v psychiatrické léčebně. „ale co to kecám, nestihnu. Do prdele, do prdele, do prdele. Zase nestíhám a Katie mě zabije."

Bod E) Ráno nestihnout jedinou důležitou věc, co vážně potřebuji stihnout. Splněno.

Utíkám do kuchyně a otevírám ledničku. „Já mám vlastně jít nakoupit, že? Až bude doma Kat, pojedu chvilku na jogurtové stravě no..." pokrčím rameny a v momentě už letím od zamčených dveří k výtahu.

-

Najednou se ocitám u recepce v nemocnici, kde sedí „velmi úžasná" vrchní sestra a vypadá to, že mě bude přehlížet do té doby, než ten doručovatel balíčků odejde. „Pff..." neubráním se povzdechu nad mou prekérní situací. Dvě zprávy od Katie už v autě a k tomu všemu klasická seriálová vrchní sestra jménem Gertruda, která jede po pošťákovi. Pane Bože, pomoz mi prosím. Rudé vlasy s ofinou lemující buclatý obličej s kyselým úsměvem, ideál každého muže. Vsadím boty, že už byla šestkrát vdaná a teď randí nějakého dvacetiletého zajíčka, se kterým má rande v zatuchlém, vlhkém sklepě nad garážemi, ale už ji nudí a tak chce toho pošťáka. Jo...100% pravda. „Hahaha...pf." z úst mi vyšlo tiché uchechtnutí, čímž jsem si vysloužila naštvaný pohled od slečny Trudy.