Mike Jäger - Nová krev

Sen

"Běž! Sakra Eraku běž!" zaznělo Mikovi za zády vteřinu před tím než do něj někdo vrazil až zavrávoral. Jeho tělo nečekalo na to až se rozhodne a rozběhlo se do tmou vládnoucí ulice. Netušil proč ani před čím utíká, jediné co věděl bylo to, že nemá v úmyslu zastavovat a zjišťovat to. Pomalu ale jistě začala jeho mysl opět spolupracovat s tělem a Mike který nic netušil o nebezpečí které bylo za ním si dovolil zvolnit tempo a odbočil do vedlejší ulice. Hned si však uvědomil co provedl, neboť ulice do níž se vehnal jako neřízená střela byla slepou odbočkou. Když se otočil ve snaze vrátit se zpět uviděl to, před čím celou dobu utíkal. Čtyři postavy halené v červených pláštích s meči u pasu. Jeden po druhém začali projasňovat uličku odrazem měsíčního světla od lesknoucích se čepelí. Mikovi došlo jakou osudovou chybu udělal ovšem jediné na co se zmohl bylo s vyděšeným výrazem čekat na smrtelnou ránu a poraženě sklopit hlavu.

V tu chvíli si ovšem jeho tělo opět začalo dělat co se mu zlíbilo a rozběhlo se proti neznámým osobám. Mike se snažil vykřiknout, jenomže jeho snaha neměla žádnou odezvu. V jeden okamžik se řítil na překvapené útočníky, v tom druhém již běžel po střeše domu který se ještě před chvílí tvářil jako nepřekonatelná hradba. Ani nevěděl jak se tam dostal. Pamatoval si pouze sled skoků které si ani nemyslel že jsou v lidských silách ,ale bylo mu to jedno. Bylo mu jedno úplně všechno a jen se dál hnal do neznáma akorát o pár metrů výš než posledně. Jeho lhostejnost k okolí mu však přinesla další překvapení. Najednou uslyšel zesilující hvízdání. Někde už ho slyšel ovšem zvuk letícího šípu poznal přišel pozdě.  

Palčivá bolest mu projela celým tělem. Mike klopýtl a přepadl přes okraj střechy. Koutkem oka zahlédl temnou postavu na protější střeše jak pomalu spouští luk podél těla. Tentokrát už Mike věděl moc dobře že z tohohle se nedostane. Pohlédl na rychle se blížící dlážděnou ulici, usmál se a zavřel oči.