Mike Jäger - Nová krev

Hrom

„Hele a co ty vlastně děláš pro ten váš řád." Zeptal se Mike když zrovna metrem jeli k jeho bytu.

„Vážně se o tom chceš bavit tady?" kouknul na něj Martin zpod kapuce. „Dejme tomu že dělám to co se mi řekne."

„Jo moc jsem si tu otázku nepromyslel." uznal Mike a zbytek cesty raději mlčel.

Když dorazili na místo začínalo se už stmívat. Mike celý den nejedl ale byl tak v šoku že si to ani neuvědomoval. Vylezli do 2. patra a Mike odemknul dveře od bytu. Všude byla tma. Když tam tak Mike stál a koukal do prázdného bytu najednou si uvědomil jak je to pochmurný pohled. Vše se zdálo. Ne hybné. Nepoužívané. Bez života.

Celou depresivní scenérii naprosto zničil Martin, který vešel dovnitř a rozsvítil světlo v předsíni. Ani se neptal jestli může dál a rovnou si to mířil do kuchyně. Mike pomalu vešel a následoval Martina. Našel ho jak si u linky právě chystá čaj.

„Chceš taky? Neboj nevykradl jsem vás. Za koho mě máš. Ten nosím sebou. Nikdy nevíš kdy budeš mít čas na čaj. Jednou jsem měl hlídat nějakého rakušáka a on se celý den ani nehnul z pokoje bytu. Ani nevíš jak v takovou chvíli přijde dobrý čaj vhod." Zahájil svůj monolog Martin „Vlastně tohle je čaj jen tak na půl. Z druhé půlky je to horká čokoláda. Ano je to docela podivná kombinace ale nevěřil bys jak k sobě sedí. A ne nejsem nějak vyšinutý. Chutná to spoustě lidem. Všichni kteří ho kdy měli se hned ptali z čeho je. Vlastně je to docela jednoduché. Tak že to zvládne i takový hrom do police jako já. Jo a mimochodem já jsem Martin a rád mluvím." Řekl po zjištění že Mike už ve dveřích skoro spí.

„Tak, dáš si?" položil kupodivu velice strohou otázku Martin.

„Čaj s horkou čokoládou? Proč ne." Odpověděl Mike ale na šálek nepočkal. Otočil se na patě a šel do svého pokoje.

Když otevřel, zjistil, že byl obětí masivního stěhování. Tam kde byli jeho věci nebylo nic až na místa kde viditelně stáli krabice.

„Jo to jsem ti zapomněl říct. Tvoje věci jsou ve skladu v doupěti." Ozval se Mikovi za zády Martin a přes rameno mu podal hrnek horké tekutiny.

„Doupěti?" nechápal Mike.

„Máš snad lepší přezdívku pro hlavní podzemní štáb?"

„No řekl bych že doupě zní dobře."

„Ne tak dobře jak bych si přál ale ..." nestihl doříct Martin protože byl hrubě přerušen když se okolo něj Mike prosmekl a šel si do kuchyně nalít další šálek toho výborného čehosi.

„Z čeho to děláš?" Zeptal se Mike.

„Tajemství šéfkuchaře." Odpověděl zjevně potěšený Martin.

Mikovi docela vadilo že mu to Martin nechce říct ale místo odporování se hned dal do pití druhého šálku. Najednou však jeho zrak padnul na dveře od ložnice jeho rodičů a depresivní nálada se vrátila. Pomalu došel ke dveřím a vzal za kliku.

Ozvalo se tiché cvaknutí. Mika něco chytlo a strhlo stranou. Ozval se výbuch. Dveře od ložnice vyletěli s ohnivým zábleskem z pantu a roztříštili se o protější zeď.

„Vítej mezi mrtvými." Pronesl Martin který stále držel Mika za límec.