Mike Jäger - Nová krev

V Átrejově kůži

"A znova." Uslyšel Mike jak na něj Křikl Martin. Byli zase v třéninkové hale. Mike už začínal Martina podezírat že jediným jeho úmyslem je sedřít z něj kůži. Už v hale pobíhal celý týden. Od prohrané noci s dvojčaty se mu zdálo že ani žádné noci nejsou. Celé dny trávil s martinem v bludišti jak halu nazval. Už ani necítil svaly. Prsty na rukou byli jen prodlouženou dlaní a chodidla jakoby neexistovala. Jediné co dokázal vnímat bylo Martinovo poučování. Přesto že v hale trávil většinu dne přišlo mu že se nezlepšil ani o píď. Den a noc se mu střídal pouze podle hodin a intensity osvětlení chodby, které jak se dozvěděl bylo sladěno tak aby svítilo stejně jako sluneční osvětlení venku.

"No dobře dneska konec. Dneska jsi toho zkazil dost. Tak zase zítra." Propustil Mika Martin.

Mike zamířil ven. Ani se nesnažil na nic myslet a rovnou zamířil do svého příbytku a do sprchy. Než však dostal příležitost shodit ze sebe propocené oblečení narazil na chodbě na Kláru.

"Páni ty ještě žiješ. Jsem myslela podle toho co říkala Veruš že touhle dobou už bude po tobě." Řekla Klára na pozdrav.

"Nejsi daleko of pravdy. Nepřipadám si zrovna dvakrát naživu." Dal jí Mike zapravdu.

"No tak to se musí napravit. Nemůžeš si to tady zprotivit. Takže za hodinu nahoře a jestli ne tak si pro tebe dojdeme. Nezapomínej že víme kde bydlíš." řekla klára

Mike se už nadechoval k odpovědi s vysvětlením, že dneska fakt nemá náladu ale Klára ho předběhla.

"Ne! Víme kde bydlíš a je nás víc. Za hodinu ať si nahoře nebo tě tam dotáhnem. Tak zatím." Rozloučila se Klára a pokračovala původním směrem pryč. Mike si jen povzdechnul a šel se konečně umít.

Deset minut před tím než se chtěl vydat napovrch u něj někdo zaklepal. Mike šel otevřít a zpoza dveří na něj koukali dvě usměvavé zrzavé tváře.

"Tak dělej čeká se na tebe." Řekl mu hned Tom.

"Klluci rád bych ale za deset minut mám být nahoře. Klára vypadala dost neodbytně." Omluvil se Mike.

"Však o tom mluvíme. Jdeme jen dohlédnout na to aby jsi se z toho nevykroutil." Vysvětlil jejich úmysli Roman.

"Však už jdu. Stejně jsem potřeboval změnu." Uklidnil jej Mike.

"No tedy není na co čekat. Jdeme." Řekl Tom. Dvojčata se na sebe podívala, chytla Mika, Roman kopnul do dveří až se zavřeli a táhli Mika chodbou k výtahu.

"Kluci neblbněte. Však nic nemám. Jak peníze tak klíče mám pořád tam."

Dvojčata v tu chvíli Mika pustila až zavrávoral.

"To byla jen malá ukázka toho co se stane pokud nepůjdeš." Usmál se na něj Tom.

Mike se vrátil aby si vzal všechno potřebné a pak vyrazil s dvojčaty na povrch. Tam ještě nikdo nebyl a tak si Mike s dvojčaty stoupnul řed obchod a čekali na zbytek společnosti.

"Kam vlastně jdeme?" zeptal se Mike.

"Naši milu dvorní kulturní obohacovačku napadlo nás nekulturní individual vytáhnout do kina." Vysvětlil Roman.

"Dvorní co?" nechápal Mike.

"Kláru." Vysvětlil Tom.

"A na co jdeme?" chtěl vědět Mike.

"No vybírala to ženská." Zamyslel se Tom.

"Takže nějaká kravina." Dokončil Roman.

"Přece by jsi nečekal něco inteligentního." Pokračoval Tom.

"Budeme rádi pokud to bude mít nějaký příběh." Přidal se Roman ke svému bratrovi.

"Hrozně vtipný." ozvalo se za nimi. Když se otočili, uviděli jak ze dveří vychází Klára s Veronikou.

"Tak můžeme?" Zeptala se Klára když k nim dvojice dorazila. Spíš to byla zdvořilost než vážně míněná otázka protože Klára ani na odpověď nečekala. Ani se nezastavila jen Mika i s dvojčaty minula. Mike se podíval na dvojčata. Ta však jen pokrčila rameny a vydala se za děvčaty.

Když bylo po filmu a všichni vyšli z kina chopil se Roman slova.

"Vážení rád bych vám řekl jak moc jsem se mýlil o tom filmu." Začal

"To je pravda." přisvědčil Tom "Byl jsem připravený na ledacos. Ale takovou koninu jsem vážně nečekal."

Mike se trochu nejistě podíval na děvčata která byla zjevně naprosto odlišného názoru. Ta však jen protočila oči a nechala dvojčata aby se vyjádřila. Mikovi se to však moc nezdálo.

"Ale vždyť to bylo i docela dobrý. Asi bych na to sám nikdy nešel ale tak špatné to nebylo." Zastal se Mike ženské části publika.

"Když myslíš." pokrčil rameny Tom který zjevně pochopil co se Mike snaží říct.

Po chvilce mlčení se skupinka dala do pohybu. Ale dlouho potichu nezůstala. Řeč stále zůstávala u právě shlédnutého filmu. Děvčata vyzdvihovala herecké výkony hlavní postavy která byla podle jejich nadšení napsána snad samotnými bohy. Dvojčata zase navrhoval pověřit je výběrem příštího filmu. Klára se jen vysmála jejich organizačním schopnostem ale ráda souhlasila. žvatlání a smích mladých členů řádu se nesl prázdnými ulicemi noční Prahy. jejich hlas se odráželi od vlhké dlažby na zemi, od domů po stranách ulice a snad i od hvězd na jasné noční obloze. Mike se do konverzace nezapojoval. Jen šel v obklopení nových přátel. Všechno se zdálo být zase v pořádku. Mikovi se do vlasů opřel studen vítr. když zahnuli za roh Mike uviděl postavu stojící uprostřed ulice do které vcházeli.

"Dobrý večer pane Jägere." ozval se známý hlas.