Mike Jäger - Nová krev

Společnost

"Lidi tohle je Mike. Miku tohle jsou lidi." Představila Verča nového strávníka.

"Vítej cizinče." Usmál se na Mika první z dvojčat. "Filli." Dodal v zápětí.

"Kily." Přidal se druhý.

"K vašim službám." Dokončili dvojhlasně s úklonou a začali se smát.

"Popravdě to nalevo je Tom a to vpravo Roman." Vysvětlovala poslední dosud bezejmená členka osazenstva stolu. "Já jsem Klára. Ráda tě poznávám Miku."

"Hej tohle není Mike. To je Bilbo z rodu Pytlíků ze Dna pytl. Knihomol jako ty by ho měl poznat." Opravil Kláru Tom.

Mike nechápal co to má znamenat.

"Naznačuje že nejsi zrovna žádný velikán. Spíš právě naopak. Copak nechodíš do kina?" vysětlovala Klára

"No nikdy jsem taam moc pravidelně nechodil." Přiznnal se Mike.

"Chyba. Ale s tím je konec." Usmála se na něj Verča

"No náš nejnovější Hobite. Přidej se do naší společnosti obrů a pověz nám něco o sobě." Vyzval Mika k hovoru Roman.

"No kde začít. Na mě toho moc zajímavého není. Jmenuji se Mike. Momentálně 17ti letý hráč videoher a velký fanoušek prokrastinace. No a to je asi všechno." Mika nenapadalo nic dalšího co by o sobě mohl říct. Vzpomněl si na školu ale taky na to co říkal Martin o tom že už ji s největší pravděpodobností navštěvovat nebude. Potom ho napadla rodina a to byla největší chyba. Mike se opět začínal dostávat do transu. Ovšem takový luxus mu umožněn nebyl. Než jeho myšlenky stačili spadnou do temnot ozval se Tomáš.

"Zaslech jsem hry? Copak hraješ?" ptal se rychle nové zpřízněné duše.

"Hele nechceš si někdy zahrát s námi čím víc nás bude tím líp." Přidal se okamžitě Roman.

Dvojčatům se rozzářili oči nnadšením a okamžitě začali vymýšlet hry které by si mohli zahrát s novým obyvatelem doupěte.

"A je to tady zase." Povzdechlla si Verča při pohledu na dvojčata zabraná do hovoru o hrách "Teď s nimi nebude tak půl hofiny vůbec řeč."

"Ale takhle to dopadne vždycky." Konstatoval Klára.

"Pravda." Uznala Verča

"Já jim rozumím. Kdybych měl s kým taky nedělám nic jiného." Přiznal se Mike.

"Na jednu stranu chápu že každý potřebuje koníček. Na druhou nechápu proč zrovna tenhle." Řekla Klára.

"Tak si představ že by jsi nečetla o hlavním hrdinovi ale byla hlavním hrdinou příběhu." Vysvětlil jí po chvilce uvažování Mike.

"Když to řekneš takhle nezní to tak špatně." Pousmála se Klára.

Mike byl rád že někomu přiblížil svoji zálibu ale potom se troche vyděsil když zjistil že na něj dvojčata upřeně civí.

"Co děláš zítra večer?" Zeptal se Roman hned po tom co je Mike zaregistroval.

"No já..." začal Mike ale byl okamžitě hrubě přerušen a seznámen s jeho plány.

"Správně jdeš s námi hrát. Co se upřesní. Přidá se někdo?" vybídl děvčata Tom.

"Znáte nás. Víno a zpěv obstaráme. Horší je to s ženami." Přebral štafetu Roman.

"Pravda. Ty se koupit nedají. Tedy alespoň ne lacino." Doplnil Tom svého bratra.

"Večer plný her? Zní to tak lákavě že vás nechám užít si to samotné." Odmítla Klára.

"No možná se zastavím." Řekla Verča.

"Možná nám stačí." Řekl Roman.

"Bylo nám ctí s vámi stolovat ale party se sama nenachystá." Dodal Tom.

"Tedy přesněji jídlo, víno, ženy a zpěv se sami neseženou." Upřesnil ještě Roman.

"Měj te se společenstvo." pronesli takřka jednohlasně Klára s Verčou. Dvojčata se uklonila a odkráčela ven z jídelny.

"No řekl bych že mám plan na zítra." Řekl Mike který se konečně dostal ke slovu.

"Vidíš. Já nevím ani co budu dělat za pět minut. Ale už budu taky muset jít. Ráda sem tě poznala Miku." Začala se loučit Klára.

"Jdeš se učit?" zeptala se Verča.

Klára jen smutně přikývla a zamířila stejným směrem jako dvojčata.

"Učit?" nechápal Mike "Martin říkal že už se do školy nevrátím."

"A to si myslíš že tě nechají bez vzdělání?" Ptala se Verča "Nikdo z nás do školy nechodí. Ale je tu pár učitelů kteří nás tu učí. Všechno ti zařídí. Zjistí jakou školu jsi dělal a začnou ti dávat úkoly tam kde jsi přestal. Vlastně do školy jdeme jen jednou za týden jen na pár hodin aby nás mohli zkontrolovat a kdyžtak ti s učením pomoct. Jinak se učíš sám." Vysvětlila Mikovi Veronika.

"Já už myslel že budeme chodit normálně do školy." Přiznal se Mike.

"Na to není čas. Ty máš ještě docela volno. My už takové volno nemáme. No to poznáš sám."

"A já už si myslel že budu žít šťastně až do smrti." Povzdechl si Mike.

"Do smrti žít budeš. Ale šjestli šťastně to ti nepovím." Zasmála se Verča.

"No podle toho co na mě přichystal Martin to bude asi hodně brzo."

"A jéje. Copak ti proved?"

Mike tedy začal vyprávět o hře kterou si na něj Martin přichystal.

"Hele to zní docela zajímavě. To by jsme si mohli někdy zahrát." Zalíbil se nápad Verče.

"Jo klidně. Stejně sem neměl v plánu žít dlouho." Odpověděl jí Mike.

"No tak až se troche zlepšíš no."

"To bych chtěl vidět jak se já můžu zlepšit."

"No jako všichni. Časem." Odpověděla s úsměvem Veronika.