Mike Jäger - Nová krev

Poslední otázka

Mike stále vyděšeně zíral na dveře neschopen promluvit.

„Jdeme. Musíme okamžitě zmizet." Řekl rychle Martin a okamžitě odcházel ke dveřím. Mike stále zůstával na místě neschopen pohybu.

„Herdek dneska už si viděl i horší věci a věř mi že jestli okamžitě nezmizíme bude jich víc." Naléhal Martin. Mike přišel k sobě. Rychle se otočil a popoběhl k Martinovi. Martin otevřel dveře od bytu a utíkal po schodech dolů pryč následován Mikem. Když vyběhli z hlavního vchodu uviděli ve světle pouličních lamp jak u silnice zastavuje šedá dodávka.

„Do prdele." Zaklel potichu Martin „Dělej mizíme. Doufám že umíš běhat." Utrousil směrem k Mikovi. Na odpověď ovšem nečekal. Chytl Mika za rameno a rozběhl se směrem od dodávky. Mike nechápal ale raději Martina následoval Martina bez zbytečných otázek. Až po asi potom asi 5 minutách mu to přeci jen nedalo a začal se ptát.

„Kdo to byl?"

„Někdo kdo nebude mít zrovna radost z toho že v bytě nenajde nikoho mrtvého. A i kdyby ne bylo dobře že jsme radši vypadli." Odvětil Martin.

„Takže můj byt hlídali? Proč jsme tam teda šli?" Nechápal Mike.

„Nic takového jsem neřekl. Proč ten byt měli hlídat. Však už jsi byl u nás. Jenom idiot by tě nechal se vrátit zpátky. Ta bomba byla na nás."

„Uznal jsi právě že jsi idiot."

„Ne. Jen jsem nečekal, že by tam dávali bombu když už se do toho bytu neměl nikdo nikdy vrátit. Nebo ty by jsi ji tam dal?"

„Jo nedávalo by to smysl."

„Evidentně si ale chtěli udělat pojistku kdyby tam někdo šel ještě čmuchat. Počkat. No to si děláš srandu."

„Co?" divil se Mike.

„Ta bomba nebyla na nás. Ta byla ne ně." Vysvětlil mu Martin.

„Na ně? Jak jako."

„Kdyby šli slídit do tvého bytu. Po tom co jsme přišli jsme poslali pro tvoje věci. Museli odjet chvilku před námi. A ta bomba byla jako prémie pro ty co přijdou po nich. Kdo mohl tušit že to budeme my."

„Takže my jsme tam nesměli?"

„No tak trochu to bylo zakázané. Nikdo to sice neřekl nahlas ale tak se to dělá. Nikdo už se na místa kde by mohlo hrozit narazit na templáře nebo jinou pakáž nevrací. Až teď uznávám že jsem idiot. Nemáš hlad?"

„právě mě málem rozdrtili dveře a jen tak tak jsme zmizeli dřív než přišel někdo kdo nás chce zabít a ty se zeptáš jestli nemám hlad?"

„Ano."

„Vždyť ..." Chtěl položit další otázku Mike ale byl přerušen

„Hele tohle se ti stane ještě tolikrát. Plus oni ani neměli tušení že jsme tam byli. Navíc kdo ví jestli to byli oni. Dodávkami nejezdí jen zločinci. Tak máš teda hlad nebo ne?"

„Jenže proti argumentu to se ti stane ještě tolikrát se nedá nic říct." Snažil se bránit svůj názor Mike.

„Sakra chlape jdeme na jídlo. Měl si možnost říct ne." Ukončil konverzaci Martin a odbočil do ulice ve které jak Mike věděl byla zastávka metra.

„Potrpíš si nějak na zdravou stravu nebo bio výrobky. Jestli jo tak smůla. Jde se na pizzu."

Když metro dojelo na Hlavní nádraží vystoupili a po chvíli už seděli v pizzerii i s objednanou pizzou.

„Tak jo máš poslední šanci se dneska na něco zeptat. Po jídle se nemá alespoň dvě hodiny mluvit."

„Kruci to jsi byl vždycky takový bezstarostný magor." Nerozmyslel si svoji otázku Mike.

„Vždycky." Odpověděl Martin s úsměvem a začal se ládovat pizzou.