Mike Jäger - Nová krev

První kapky

Další ráno Mike zaspal. Nehledě na to, že jako každý student měl 20 upozornění každé ráno, ani jedno ho ze snu nevytrhlo. Když konečně vstal, zdálo se mu že je až moc odpočatý a hned věděl kde je problém. Okamžitě a bez dalšího váhání vyskočil, oblékl se, hodil telefon do batohu k učebnicím a utíkal na metro. Zprávu, která mu v noci přišla, zvládl úspěšně ignorovat.

V metru byl neuvěřitelný nával. Mike se sice snažil dostat k nástupišti jak nejrychleji mohl ovšem přes množství lidí se nepohnul ani o píď. Nakonec rezignoval na svoji bezvýchodnou situaci a zpomalil na rychlost davu. Jak tak procházel chodbou uviděl uličku mezi lidmi díky které by se mohl dostat dopředu. Bezmyšlenkovitě se do ní vrhl, ale neudělal ani pět kroků a zřítil si na zem. Rozvázaná tkanička zmařila veškeré jeho snahy dostat se do školy co nejdříve. Jak tak ležel přilepený k podlaze někdo ho zezadu nakopnul. Náraz nevydržel pouze zip batohu který povolil a obsah Mikova zavazadla se vysypal na podlahu. Spěšně se zvedl aby vše posbíral, ovšem poslední učebnici mu kdosi přišlápl. Rychle s ní cukl až natrhl pár stran ovšem bez výsledku. "Pan Jäger" zaznělo nad ním. Když vzhlédl postava jež trýznila jeho učebnici se sehnula, zvedla knihu a se slovy "Mohl by jste jít se mnou, prosím?" mu ji podal. Mike byl zaražen na tolik že pouze přikývl a vydal se s neznámým do míst vyhrazených pro personál.

Muž jež ho doprovázel měl hnědé vlasy střižené na ježka, dioptrické brýle a velice nevkusně přežvykoval žvýkačku. Byl halen v našedlém plášti s tmavě červeným límcem a konci rukávů které zcela schovali jeho ruce. Měl velice dlouhý a rychlý, ale přesto klidný a přirozený krok jemuž Mike chůzí sotva stačil. Po pár metrech se dostali ke dveřím do jakéhosi skladu před nimiž stála neznámá žena oděna naprosto stejně jako muž který ho přivedl. "Jdi dovnitř." přikázala mu neznámá. Bez námitek Vstoupil do místnosti. Na pohled to vypadalo jako malá kancelář ovšem velice spoře zařízena. Jeden stůl, tři židle okolo a pár skříní na spisy po straně. Když se dostatečně vynadíval pokusil se otočit. Facku ,která mu překazila plány, vůbec nečekal a Mike se pod její silou zřítil na podlahu. "Tak," začal muž svůj výstup, "jak se máte pane Jägere?". Mike nic nechápal a jen se chytil za bolavou tvář.

"Dobrá zanech me zdvořilostí. Kde je váš telefon." Mike stále nic nechápal a jen dál na neznámé střídavě zíral. Ovšem druhá facka ho z rozjímání vyrušila a Mike velice rychle začal opět vnímat okolí.

"Slyšel jsi?!" zařvala na něj žena. "Kde máš mobil ty ksindle?"

"Tady." dostal ze sebe konečně Mike "Mám ho v batohu." řekl Mike vyděšeně když se podruhé sbíral ze země.

"No vidíte. Konečně se někam dostáváme." řekl neznámí "Byl by jste tak laskav a odevzdal mi ho?"

Mikovi se zprvu nechtělo ale když viděl že se žena napřahuje k třetímu úderu rychle shodil batoh a začal se v něm přehrabovat. Najednou však někdo, za doprovodu obrovské rány a množství kouře, odpálil dveře. Dovnitř vběhla postava v bílém plášti s kapucí a máchla rukou. Výsledkem onoho máchnutí Mike viděl nůž, který se objevil v hrudi jeho neznámého věznitele. Jeho společnice se na osobu v bílém okamžitě vrhla. Jejich ruce se míhali tak rychle že je Mike sotva zvládnul sledovat. Nakonec postava v bílém získala převahu. Odstrčila ženu, ozval se zvuk jako když někdo brousí nůž a Mike uviděl odlesk světla na ruce jeho neznámého zachránce který rychle vrazil ono lesklé místo ženě pod krk. Když ruku opět svěsil žena se bezvládně poroučela k zemi a Mike poprvé uviděl lesklou čepel připevněnou k ruce vítěze která nyní byla celá od krve. Neznámá postava v bílém na něj otočila a rychle si strhla kápy.

"Můžeš mi ty debile říct, proč jsi nezůstal doma?" rozkřikl se na něj neznámý muž v bílém.