Mike Jäger - Nová krev

Denní motýl

Mike se odebral s Martinem na snídani a jako by úplně zapomněl na všechny problémy. Tedy asi na 5 minut. Po nich následovala jen deprese a pesimismus. Neměl chuť nic probírat ani nic dělat. Ovšem jedna věc mu klid nedopřála. Jeho telefon. Nevěděl co v něm bylo a potřeba to zjistit ho uvnitř pomalu spalovala na popel.

"Hele. Co vlastně bylo důležité na mém telefonu." Zeptal se po té co našel opět sílu mluvit.

"Tvůj co. Jo telefon." Zareagoval se zpožděním Martin který byl plně ponořen do své slaniny "No vlastně nic zajímavého. Tedy ne pro tebe. Plány templářů na operaci Defender. V zásadě plány teroristických útoků na velvyslance a různé politické návštěvy během letošního roku. Díky těm plánům bude zachráněno víc lidí než pár politiků. Všichni ti lidé kolem nich co mohli umřít přežijí. Nebo alespoň neumřou při teroristické útoku. Toť vše" dořekl Martin a začal se opět věnovat své verzi snídaně.

"A myslíš že bych ten telefon mohl dostat zpátky?" dostal ze sebe Mike s nadějí v hlase.

"Já ti ho ještě nedal?" zarazil se Martin a začal prohrabávat kapsy. "Vidíš nedal." řekl poté co vytáhl Mikův telefon z náprsní kapsy podal ho jeho majiteli.

"Jak dlouho ho máš?" vystřelil Mike a chňapl po telefonu.

"Asi hodinu." Odpověděl Martin ukusujíce slaninu.

Mike se chvíli probíral telefonem ale žádné plány nenašel. "Ale tady řádné plány nejsou."

"Však tak to je správně. Ještě aby ti ho někdo vzal aa oni zjistili jaké plány to vlastně máme."

"Ale..." Začal trochu smutně Mike "nemohl bych je dostat?"

"Hele to se neptáš správné osoby. To musíš výš. S tím já nic neudělám. Jak jo můžu se zeptat ale nic neslibuju."

"Děkuju." řekl Mike a náramně se mu ulevilo.

"Jak jsem řekl, není čas ztrácet čas, jdeme princezno. Trochu tě tady provedu aby jsi tu nemusel bloudit a ptát se každého na cestu tam a cestu támhle." Vyskočil martin ze židle poté co dojedl poslední sousto. K Mikovu podivu si i odnesl svůj talíř.

Dalších pár hodin prolézal Mike s Martinem doupě. Dozvěděl se že celý komplex má 5 pater a každé jinak rozlehlé. První patro bylo čistě technické zajišťující chod doupěte. Druhé náleželo administrativní části řádu. Mike si ani nedokázal představit na co by vrazi potřebovali něco takového. Ovšem jakmile Martin zmínil "A to si myslíš že tohle je jen koníček a pak jdu ještě normálně do práce?" došlo Mikovi že je asi docela podstatné. Třetí patro bylo zařízeno z poloviny jako tělocvična, posilovna, fitcentrum a různé jiné nedůležité věci které prý lidé potřebují k tomu aby se udrželi v kondici a z druhé jak sklad všeho možného od kancelářských sponek až po 3 metrové kopí. čtvrté a páté byla nejrozsáhlejší a sloužila jako obytná zóna.

"Kolik je tady vlastně lidí?" zajímal se Mike.

"Trvale asi 100. Ovšem jsou dny kdy je nás tu i okolo dvou set. No a v Praze tak okolo 300." odpověděl Martin který se snažil o co nejpřesnější odhad.

"Já myslel že všichni assassin žijí tady." nechápal Mike.

"Kdo by tady chtěl žít? Však se podívej co za magory se tu zrovna prochází." ukázal Martin na Dvojici kterou tvořil společně s Mikem.

"A to je tady pro každého takové místo jako mám já?"

"A to jich ještě máme víc jak polovinu volných. Docela pálka co? Proto se taky 5. patro skoro vůbec nepoužívá."