Mike Jäger - Nová krev

Domov jménem Doupě

"VSTÁÁÁÁÁVEEEEEJ!" zařval někdo Mikovi do ucha.

Když sebou trhl že málem spadnul z postele uslyšel smích. Když se rozhlídl tak i nakonec uviděl smějícího se Martina. Ten se zatím pomalu skládal na zem smíchy.

"Ten výraz." dostal ze sebe z těží Martin.

"Vážně?" zeptal se Mike který mezitím přišel k sobě.

Martin však nebyl schopen odpovědi. jen tam stál a chechtal se jak pominutý. Když přestal a vrátilo se mu racionální uvažování vysvětlil Mikovi co to mělo znamenat.

"No co? bylo mi řečeno abych tě probudil a dělal ti tady dnes průvodce. A budit tě normálně? To by k tvému poslednímu životnímu stylu moc nesedělo."

"životnímu stylu?" nechápal Mike

"No tak si to z opakuje. Včera jsi byl z mučírny zachráněn náhodným vrahem a kdo ví proč jsi ho beze slova následoval. Bůh ví jak tě zaznění dvou jmen přimělo k tomu myslet si že tvoji rodiče jsou mrtví. A nakonec si s náhodným pobudou pobíhal po noční Praze. To všechno má jen jedno logické vyústění. Jsi magor. Pablb. Blázen. Či pro fajnšmekry vyšinutý potrhlík. No a nikdo z nich si normální probuzení nezaslouží. A teď se obleč snídaně nebude celý den." dokončil svůj monolog Martin a hodil po Mikovi kalhoty. Mike je chytil a rozespale se do nich natáhl.

"Snídaně?" divil se Mike "Kam jdeme na snídani."

"No snad sis nemyslel že jsme tu o hladu. Je tu krásná, no krásná, řekněme vzhledové únosná jídelna, vývařovna, kantýna, bufet nebo jak tomu chceš říkat." odpověděl Martin a jako vždycky si to hned štrádoval zpátky ze dveří.

Mika takové probuzení vůbec nepotěšilo a tak ještě zůstal sedět na posteli.

"Kdyby se její veličenstvo uráčilo vyjít z pokoje celý svět by byl krásnější! Potvrdili to američtí vědci!" uslyšel Mike z chodby hulákajícího Martina. Měl sto chutí ho něčím přetáhnout ale vstal a vydal se za hlasem. Po chvíli chůze strávené vymýšlením plánu jak Martina uškrtit se Mike dostal do místnosti o velikosti školní třídy s pár stoly různých tvarů a velikostí. Tak jako v každé druhé restauraci. Lidé se však v místnosti vyskytovali jen velice vzácně. přesněji jich tam bylo 6. Mike s Martinem, Muž s šedými vlasy po ramena, dva zrzci asi v Martinově věku a slečna již Mike poznal pouze podle toho že z pod jejího pláště vykukovala červená sukně a na skota to byla moc drobná postava. Na jedné straně místnosti pak viděl dlouhý stůl který připomínal podniky sněz kolik můžeš. Když přišel blíž viděl snídani snad na 300 způsobů z každé země světa. Pult byl naplněn vším od slaniny, přes čínské nudle a kukuřičné placky, až po pšeničné klíčky.

Až když Mike uviděl tu horu jídla vzpomněl si že včera vůbec nejedl. Naložil si plný talíř směsi kterou Martin dle jejího vzhledu pojmenoval "Tam a stejnou cestou zase zpátky". Kupodivu se Mikovi žádná taková příhoda nestala a tak tam jen spokojeně seděl a jen tak koukal do stropu.

"Kdyby vaše lordstvo bylo tak laskavo a odneslo svému průvodci talíř velice bych to ocenil." Zničil krásný moment Martin.

"Co?" dělal Mike že se přeslechl.

"že mu máš uklidit talíř." ozvalo se okolo procházející individuum.

"Nemůžeš si ho odnést sám." Nechápal Mike význam úkolu.

"No to sice můžu ale zeptej se sám sebe. Vím kde jsou všechny moje věci?" usmál se na něj Martin.

Mike neodpovídal. Jen se zvedl a odnesl oba talíře k držáku na konci pultu.

"Klid dělá to jen proto že tě má rád." ozvalo se znovu individuum které stálo v kapuci vedle něj. Když si kapuci sundalo uviděl Mike usmívající se dívčí obličej lemovaný světle hnědými vlasy.

"Rád? To jsou mi pěkně potrhlý náznaky náklonosti."  vyjádřil nepochopení Mike.

"No kdyby tě rád neměl ani by s tebou nepromluvil. A kdyby jsi mu byl tak nějak fuk rozhodně by nedělal tyhle vtipy." Pronesla dívka a odkráčela z místnosti.

Mike chvilku přemýšlel nad tím co mu řekla. Nakonec pochopil že zábava není nic špatného a přistoupil na Martinovu hru.

"Přeje si vaše lordstvo ještě něco. Kávičku? Žvýkačku? Vyčistit boty? Darovat nebohému chudákovi pár věcí v krabicích?" Pronesl Mike V přehnaném úklonu hned co se vrátil zpátky.

"Čištění bot zní dobře." Zasmál se Martin. "Ale jo. Jdeme pro ty věci. Následujte mně vrchní čističi bot." zvedl se ze židle a s Mikem po boku vyšli z jídelny a vydali se do labyrintu pater doupěte.

Sklad byl v druhém podzemním patře. Mikovi věci tam byli už připraven k vyzvednutí. Stačilo je jen odnést. Po chvíli vyplněné různými úklonami a lichotkami si Mike zajistil Martinovu pomoc díky které se dostal k vozíku na který všechny bedny naskládali a odvezli do Mikova pokoje v obytné zóně doupěte kterou tvořilo páté patro. Trvalo jim celý den než Mikův příbytek který byl tvořen dvěmi místnostmi a koupelnou vybavit. Když umístili poslední knížku na polici a zahodili poslední prázdnou krabici byl už večer. Mike sebou plácl na gauč který pro něj Martin ve skladu sehnal.

"No útulné to tu máš. Akorát tak na to udělat tu party a bordel." uznal Martin.

"No to nevím. Znám tu jen tebe a to by byla až moc soukromá zábava. I když." řekl Mike a odešel do pokoje ze kterého vytvořil své osobní království. Chvilku se přehraboval v šuplících od stolu a po chvíli našel to co hledal. Otočil se a hodil po Martinovi ovladač od jeho Xboxu.

"Nezahrajeme si něco? lepší oslavu asi ve dvou nevymyslíme." nabídl Martinovi Mike.

"Ale s jednou podmínkou. Kdo první prohraje jde pro jídlo. Ať nám u toho nevyhládne." Usmál se Martin, skočil na gauč a zapnul televizi.

Mike se natáhl vedle a úplně zapomněl na všechny problémy které mu změnili život k nepoznání. Jen tam tak seděl a užíval si chvilku klidu než si zase vzpomene a radostná nálada z nově nabytého přátelství se okamžitě vytratí. Netušil však nic o snu který ho měl na pár dní naprosto vyřadit mimo provoz.