One less girl (GirlxGirl)

Kapitola 7

Sam a já jsme seděly v obýváku a povídaly jsme si, když jsme najednou slyšely hlavní dveře bouchnout. Obě jsme se otočily a viděly jsme Annu jak se na nás usmívá.

"Ahoj holky." Řekla a šla nás obejmout. "Jak bylo ve škole?" Vypadalo to, že Sam chtěla říct co se všechno stalo, tak jsem ji bouchla loktem do žeber , zamračila se na mě.

"Dobře." Odpověděla jsem za nás obě a varovně jsem se na ní podívala. Anna se na nás divně podívala. "Oh a v kuchyni je jídlo." Řekla jsem.

"Jeeee!" Zapištěla Anna a rozeběhla se do kuchyně. Se Sam jsme vybouchly smíchy. Měly jsme hlavy položené na rameni jedna druhé a snažily jsme se uklidnit.

"Když jsme byly malé, byla uplně stejná, skočila by z útesu pro jídlo." Řekla Sam a postavila se. "Chceš jít ven?"

"Kam?"

"Do parku?" Přikývla jsem a taky jsem si stoupla. Když jsem šla k předním dveřím, tak Sam zaběhla za Annou říct jí, že jdeme ven a šla hned zamnou. Naskočily jsme do mého auta a vyjely jsme. Rivertownský Park byl krásný park jen 15 minut od našeho baráku. Bylo tu i jezero, žádné veliké, ale atmosféra tu byla relaxující. Bylo to tu klidné a nebylo tu ani moc lidí. A když člověk chtěl, bylo to tu i romantické.

Přijely jsme k Riwertonu a já zaparkovala. Vylezly jsme ven, já zamkla a šly jsme. Zem byla furt mokrá z deště, před několika hodinama. Obě jsme byly ticho, když jsme šly skrz zahradu. Dívala jsem se kolem a lehce jsem se usmívala nad vzpomínkami, které mi lítaly hlavou. Přemýšlela jsem nad všema chvílema, kdy jsem tu byla s mamkou nebo s Mary. Seděly jsme obvykle v malém altánku a mluvily o světě, tak dlouho, že už se začalo i stmívat. Vzpomínky mi můj úsměv ještě rozšířily a já se zastavila na dřevěném mostě a koukala jsem dolů na vodu , na svůj odraz. I když jsem byla stejná holka, nepoznávala jsem se. Když jsem zavřela oči a znovu je otevřela, viděla jsem vedle sebe Sam. Taky se dívala na řeku a usmívala se. Proč? Nemám tušení. Ale její úsměv, byl absolutně nejhezčí věc na světě. To jak se její obličej celý rozzářil, bylo to neuvěřitelné. Ještě k tomu ty její ďolíčky. Vypadala díky tomu tak roztomile. Jako... Nevím... Bylo to něco, na co bych mohla koukat každý den. A čeho jsem chtěla být určitě důvodem.

"Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se mě potichu a šla ke mně blíž.

"Nad hodně věcma." Byla moje odpověď. Nebyla to ani lež. Přemýšlela jsem na mojí mamkou, Mary, nad ní. Přemýšlela jsem až nad moc věcma.

"Povídej."

"Přemýšlím nad mojí rodinou a nad starou kamarádkou..."

"Mary?" Otočila jsem se překvapená na ní a ona se na mě jen malinko usmála. "Říkala jsi její jméno včera, když jsi spala."

"Oh..."

"Co se stalo?"

"Nechci o tom vážně moc teď mluvit ok? Řeknu ti to, až budu připravená." Jednoduše kývla hlavou a položila ruku na moje záda. "Pro teď jediné co musíš vědět je, že jsem v pořádku. A chceš vědět proč?" Znovu kývla hlavou a já se ušklíbla. "Protože jsem konečně zase šťastná. Díky tobě jsem se poprvé za dlouhé roky zasmála. Bez žádné negativní myšlenky za tím."

"Je potěšením dělat tě šťastnou." Zasmála se a pevně mě obejmula. "Co chceš teď dělat?" Zeptala se Sam s její hlavou položenou na mém rameni.

"Pojďme si povídat o tobě a tvém životě. Víš toho o mně hodně a jedinou věc, kterou vím o tobě je tvoje jméno."

"Dobře. Co chceš vědět?" A s tímhle jsme začaly poznávat jedna druhou lépe. Sam mi řekla o jejím celém životě. I o jejích hrubých rodičích. Řekla mi, jak vždycky musela nosit trika s dlouhým rukávem, aby nikdo neviděl její modřiny a řezy. I o letních prázdninách musela nosit dlouhé trika a mikiny. Mohla chodit jenom do školy. Potom musela jít hned domů a vařit, uklidit dům nebo vyprat. Skoro neměla čas ,aby si udělala domácí úkol ,nebo se učila na test. To bylo dokud Anna nenašla konečně odvahu a nepostavila se jejím rodičům. Potom se odstěhovaly a musely bok po boku čelit světu. Snažily se spolu vydělat dost peněz, aby měly na žití a na nájem. Po nějaké době měly dost peněz ,aby si koupily dokonce i televizi. Potom se Anna poznala s mím tátou. A dál už to znáte. Teď už bylo kolem sedmé a my sem přišly v pět. Takže jsme tu stály dvě hodiny a jen mluvily a vyprávěly jedna druhé ,své životní příběhy. Bylo to úžasný, jak jsem si s ní rozumněla a to jsme se znaly hodně krátkou dobu. Vypadala tak hrozně jinak, když jsem ji poprvé viděla. Jako by byla absolutní opak mě. Ale ve skutečnosti jsme si byly dost podobné. Líbily se nám většinou stejné věci a byla jedna z mála lidí, kteří mě dokázali rozesmát.

Šly jsme zpátky domů kolem osmé, jelikož jsme se nechtěly hádat s tátou a Annou, že jsme byly pryč moc dlouho. A mimo to jsme měly další den školu, takže zůstávat venku dlouho nebyl nejspíš nejlepší nápad. Když jsme přijely domů, Sam šla rovnou do obýváku, jelikož se chtěla dívat s Annou na film a já šla rovnou do postele. Unavenost se v mém případě dala pochopit. Když jsem byla se Sam, tak jsem si ani nevšimla, jak moc unavená jsem. Ale teď, hned co jsem spadla na postel, jsem začala usínat. Netrvalo to dlouho než jsem usnula s úsměvem na rtech.

-------------------------------------------------------
Po delší době nový díl yay, omlouvám se za dlouhé zpoždění, ale byla docela náročná škola, ale slibuju, že brzy zase vyjde nový díl.
Enjoy😝

kidfromhell xx