One less girl (GirlxGirl)

Kapitola 9.

Jsou to právě tři týdny, co mě Sam předevšemi bránila a všechno bylo kupodivu fajn. Jasně, že musela týden snášet urážky, ale teď to je všechno dobré. Lidi k ní vzhlíželi za to, že se postavila Biance a nenechala jí dělat to, co dělala obvykle. No... tihle lidé nebyli zrovna ti moc populární, ale i tak. Udělala něco, k čemu hodně lidí nemělo odvahu.

Každým dnem jsme já a Sam, byly k sobě blíž. Bylo divné mít někoho, s kým jsem mohla neustále mluvit a kdo starosti a bolest v mém srdci snižoval. Pokaždé vším co udělala mě překvapila. Jenom nějaký její vtip, mě absolutně rozesmál. Od té doby co vstoupila do mého života, ho změnila. Myslím tím, kompletně. Chodila jsem ven častěji a lidé ve škole mě nechali. Necítila jsem se unaveně, nebo v depresi. Cítila jsem se živá. Sam mě dělala šťastnou. A byla jsem ráda, že jsem konečně mohla zapomenout na ty hrozné věci, které se mi staly.

Sam a já jsme byly teď jako nejlepší kamarádky. Dělaly jsme všechno spolu, a i když pro ni táta udělal v baráku pokoj, rozhodla se zůstat semnou. Měla jsem ji vážně ráda. A to je to, proč jsem se začala bát. Měla jsem ji až moc ráda. Měla jsem ji mít ráda, jako kamarádku, jako ségru, ale... Ale ty pocity uvnitř mě, byly určitě jiné. Byly daleko větší. Přinejmenším jsem si to myslela. Nikdy jsem neměla nikoho, tak moc ráda, ne Joshe ani Mary. Ani mojí první přítelkyni. Takže to musí být něco víc, než jen obyčejné "mít ráda", ale ona to stejně jako já, mít nikdy nebude. Byla jsem si jistá, že byla straight jako tyč, kdežto já jako kruh. Nemohla mě mít ráda, jako já jí. A tak jsem svoje naděje držela na dně. Pokaždé, když jsme se na ní dívala dýl, než bych měla, jsem se kousla do tváře. A ono to fungovalo. Bolest mě odháněla od mých citů.

S každým dnem se mé city k ní zvyšovaly. Když jsme si poprvé myslela, že vypadá dobře, teď jsem si myslela, že vypadá neuvěřitelně, dechberoucně. Když jsem ji poprvé slyšela smát se, myslela jsem si, že to je roztomilé, teď jsem si myslela, že je to nakažlivé a nejúžasnější zvuk, který jsem kdy slyšela. Mhm... Jsem v háji. Ale jak bych nemohla být? Byla úžasná v každém ohledu.

Právě teď jsme Sam a já seděly v kině, čekající než začne film. Byly jsme na dvojitém rande. Yep... Vlastně mě donutila jít. Seděla nalevo a vedle ní Ben, jeden ze školních atletů a napravo Mary, holka se kterou jsem byla na rande. Mandy byla roztomilá, neříkám nic. A jsem si jistá, že kdybych neměla takové city vůči Sam, určitě bych se do ní zamilovala. Ale srdce chce, to co chce. Sam a Ben si neustále povídali a smáli se, zatím co já a Mandy, jsme seděly v trapném tichu. Když film začal, zamumlala jsem tiché "díky bohu." A vpila jsem se do sedačky, snažejíc se soustředit na film. A ono to fungovalo. Celou polovinu filmu. To bylo dokud jsem se nepodívala nalevo a neviděla jsem jak si Sam a Ben dali pusu. Zabolelo mě srdce, při tom pohledu. Do očí se mi hnaly slzy a dýchání se mi ztížilo. Donutila jsem se podívat pryč, nasadila jsem úsměv a podívala jsem se na Mandy.

"Omluv mě, musím jít na záchod." Hned co jsem to řekla, jsme s postavila a doslova běžela na záchod. Při mojí cestě na záchod bylo těžké nesložit se a nezačít brečet. Ale hned jak jsem se na záchody dostala, jsem si sedla zády ke stěně a zabořila si hlavu do rukou. Můj brek byl nekontrolovatelný a slzy mi tekly z očí, jako řeky. Doslova jsem nemohla dýchat a moje srdce bolelo, jako nikdy předtím. Ani předtím, když se na mě vykašlala moje první dívka, to nebylo tak hrozné. Ale všechno brečení přestalo, když jsem cítila, že někdo položil svou ruku na mé rameno. Potom někdo zvedla jemně mou hlavu. Super. Přesně ten, koho jsem chtěla vidět.

"Colbs, copak se stalo?" Zeptala se Sam soustředěně. Jen jsem jednoduše zakroutila hlavou a snažila jsem se odtáhnout dál od ní, ale bylo to nemožné, když kolem mě obmotala ruce. "Povídej."

"Nešahej na mě!" Zakřičela jsem a odstrčila jsem jí od sebe. Poslední věc, kterou jsem teď potřebovala byla ta, aby se mě dotýkala. Vypadala ublíženě a zmateně, ale maskovala to starostlivým výrazem.

"Colby, proč brečíš? Víš, že mně to můžeš říct." Její oči se dívaly na mě zhluboka a něco ve mně mě donutilo, to ze sebe všechno vysypat.

"Chceš vědět, co je semnou špatně?!" Zakřičela jsem. "To co je semnou špatně, je možná tak to, jak jsem hloupá, fajn?! Jsem hloupá, protože tě mám ráda! Protože se mi líbíš!" Slzy se mi zase valily po tvářích a Sam se na mě zmateně dívala. "Mám tě ráda víc, než jen jako kamarádku, fajn Sam?! Chci být s tebou!" A konečně to bylo venku. Všechno co jsem za posledních pár týdnů, držela v sobě. Bylo to jako, by mi spadl velký kámen ze srdce. Teď jsem jenom musela přijmout Saminu reakci. Musím přijmout to, že semnou nejspíš už nikdy nepromluví. A z jejího pohledu to byla jediná možná věc...

-------------------------------------------------------
Tady to je! Kapitola 9.😝

Vyplatilo se to čekat co?🙈

Další kapitola bude v průběhu týdne. Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila.

kidfromhell xx