One less girl (GirlxGirl)

Kapitola 11

Hned co jsem se vzbudila, jsem se začala usmívat jako idiot, jelikož mi začaly lítat v hlavě vzpomínky z minulé noci. Ale moje radost se rozplynula, když jsem se otočila a místo vedle mě, bylo prázdné. Všechno to by nejspíš jen sen. S povzdechem jsem si stoupla a upravila tepláky a šla jsem do kuchyně, kde si Anna, Sam a táta povídali. Přinutila jsem se k úsměvu a došla jsem k tátovi dát mu pusu na tvář a šla jsem na své obvyklé místo, vedle Sam.

"Dobrý ráno Colby." Řekla Anna a vrátila se ke své konverzaci s tátou a tak jsem se otočila na Sam.

"Ahoj." Její hlas zněl chraptivě, ale to jak se usmívala z toho udělalo jen to, že byla roztomilá. Donutila jsem se z ní sundat oči a začala jsem pomalu jíst jídlo. No... většinu času jsem dělala jak jím, nemohla jsem se do toho nějak dostat. Nemohla jsme nic sníst. "Jsi v pořádku?" Zeptala se mě Sam a pohladila mě po rameni. Odpověděla jsem jí s malým úsměvem a "Mhm" .

"Víte co? Jsem ještě dost ospalá, tak si pujdu znovu lehnout." Zamumlala jsem před tím, než jsem si stoupla a šla do svého pokoje. Když jsem skoro zavřela dveře, něco mi v tom zabránilo. Otočila jsem se a viděla jsem mezi dveřmi stát Sam. Vypadala ustaraně a tak šla dovnitř a zavřela dveře.

"Copak je?" Zeptala se a položila mi ruku na tvář. Zavřela jsem oči a položila jsem mojí ruku na její a opatrně jsem jí dala pryč. "Colbs?" Zakroutila jsem hlavou a šla jsem o pár kroků dozadu, když jsem otevřela oči, viděla jsem na ní něco zlomeného. "Udělala jsem něco špatně?"

"Jen mě nech být.." Slzy se mi pomalu začínaly drát z očí a tak jsem se otočila a šla jsem k oknu, kde jsem se snažila uklidnit. Hluboký nádech, následovaný dalším hlubokým nádechem a najednou jsem cítila objetí. Opřela jsem se o tělo zamnou a zabořila jsem obličej do jejích vlasů vonějících po jahodách.

"Jsi na mě naštvaná?" Zakroutila jsem hlavou. "Je to kvůli včerejšku? Jestli ke mně necítíš to samé, tak se neboj. Nechám tě být. Jenom mi to musíš říct, Colbs."

"Takže to bylo skutečné?" Otočila jsem se v Samině objetí a koukala jsem jí do očí. "Nebyl to sen?" Začala se smát, po tom co jsem tohle řekla a najednou přestala a tiše si povzdechla.

"Připadá ti tohle dostatečně pravé?" Zeptala se a opatrně mně políbila. Zavřela jsem oči a cítila jsem zase to stejné teplo, jako včera. Ta pusa byla sladká, jemná a pomalá. Bylo to ,jako by naše rty, byly stvořené k sobě. Po nějaké době jsme se odtáhly. Kousla jsem se do rtu a koukala jsem jí do očí. "Tak?"

"Jo bylo to absolutně pravý." Zašeptala jsem a opřela jsem si čelo o její. Po pár sekundách jsem se pořádně nadechla a pár kroků jsem ustoupila. Šla jsem si sednout na postel a koukala jsem do země. "Jak to budeme zvládat? Myslím... Budeme veřejné a nebo soukromé nějakou dobu?  Po svatbě Anny a mého táty budeme ségry... chápeš? Není to ilegální, nebo tak?"

"Colby.." Zasmála se Sam a sedla si vedle mě. "Zaprvé: Není to ilegální. Nejsme příbuzné. Ani když budeme ségry. Budeme sestřenice, myslím. Ale jelikož nemáme stejnou krev, tak to ilegální nebude. I tak by mě nemohli od tebe odtrhnout, dobře?" Vysvětlila a vzala mě za ruku. "A zadruhé: Je mi jedno, jestli to bude veřejné, nebo ne. Pokud chceš, tak ano, pokud ne tak ne. Je na tobě, jak se rozhodneš."

"Nevadí, když budeme chvilku soukromé? Neřekla jsem to tátovi, ani Joshovi o sobě. Potřebuji nějakej čas, abych se rozhodla jak jim to říct. Okay?"

"To beru, ještě něco co tě trápí?"

"Vlastně je tu jedna malá věc, která mi vadí." Zašklebila jsem se. "Vzbudila jsem se bez tebe ,vedle sebe. To není v pořádku Samantho."