One less girl (GirlxGirl)

Kapitola 19.

Nálada na psaní mě opět dostala a tak je tu nová kapitola, již PŘEDPOSLEDNÍ. Doufám že si tuhle kapitolu užijete a taky ten, říkejme tomu, zvrat v ní... Nebo možná překvapení.
Počet slov: 1644
————————————————————————
Když jsem šla do školy, měla jsem v uších sluchátka a přes hlavu kapuci. Ráno jsem opravdu nechtěla vstávat, jelikož zaprvé jsem opravdu nechtěla vidět Sam a zadruhé jsem si byla jistá tím, že to nezvládnu celý den bez breku. A nechtěla jsem brečet v hodinách. To by ke mně akorát přivedlo pozornost a začaly by nějaké drby. Na to jsem opravdu neměla náladu. Abych nikoho neslyšela, jsem si v sluchátkách pustila naplno Broken Smile od Lil Peepa. Věděla jsem, že depresivní písničky mě dál neposunou, ale bylo mi to jedno. Aspoň jsem věděla, že nejsem jediná kdo cítí takovou bolest a to mi trochu zlepšilo náladu. I když jen opravdu trochu, znamenalo to že budu trpět méně a to bylo dobře.

Když jsem procházela chodbama, snažila jsem se udržet slzy. Každá maličkost mi tu připomínala Sam. To bylo prostě, ugh, k neuvěření! I v téhle zatracené škole si neodpočinu. Možná že jsem to přeháněla? Byl to teprve druhý den co jsme se rozešly, ale už teď to bylo jako věčnost plná bolesti a samoty. A to že se mě všichni ptali, kde je Sam zrovna moc nepomáhalo. Když jsem už nezvládala všechny ty lidi kolem mě, tak jsem šla do třídy, která měla být prázdná, abych měla konečně klid. Sedla jsem si k lavici vzádu napravo, kde mě nikdo nemohl vidět, vytáhla jsem si sešit a začala kreslit. Moje hlava byla absolutně prázdná a nevěděla jsem co kreslit, takže místo toho abych něco dělala, jsem sešit zavřela a koukala z okna. Byla jsem znovu na stejné pozici, jako když škola začala. Koukala jsem z okna ven a záviděla ptáčkům jejich volnost a představovala jsem si jak pro ně musí být vtipný vidět mě tu trpět, zavřenou. Proč všechno muselo skončit takhle? Takhle jsem to nechtěla a ani Sam, snad. Nemohla jsme snést zjištění, že by si semnou zase někdo akorát hrál. Naposledy co se to stalo, to bylo už dost těžké a to jsem do ní nebyla tak zamilovaná, jako do Sam. Myslím že to předtím nebyla ani láska, spíš hard crush, víte co tím myslím ne? Motýlci a všechno možné tu bylo, ale něco chybělo, něco co jsem našla se Sam, ten klid a štěstí. Ten bezstarostných pocit a elektřina probíhající mým tělem, kdykoliv jsme se dotkly. Všechno tohle jsem cítila se Sam poprvé, věřila jsem jí ještě víc, než jsem věřila Mary. A to bylo teprve něco, to muselo něco znamenat. Proč láska musela být tak nefér? Opravdu jsem ji začala nesnášet. Aby jste věděli, nepoužívám slovo "nesnášet" často. Je to jenom pro lidi, nebo city, nebo pro cokoliv co mi opravdu ublížilo. A jak jsem premýšlela nad věcma a lidma, které celým svým srdcem nenávidím, zatímco jsem se snažila si utřít slzy, se otevřeli dveře do třídy. Vytřeštila jsem oči nad tím, co se předemnou odehrávalo a pocit znechucení se mi rozlil po celém těle. Bianca naklopýtala dovnitř a s sebou táhla nějakého atleta. Oba se smáli, když ji přitlačil k učitelskému stolu a strčil jí jazyk do krku, jak nějaký žabák. Fuj, hnus. Byla jsem tak znechucená, že jsem se nějakou dobu nemohla ani pohnout, dokud si nerozepnul jeany a nepřipavil se stáhnout je dolu.

"Hnus! Můžete s tím přestat?! Je to nechutný!" Oba odskočili a šokovaně se na mě podívali. Wow, lidi můžou být vážně tak slepý? To jsem nikdy nevěděla.

"Díky, aspoň teď nebudu potřebovat žádnou terapii." Usmála jsem se na ně sladce. Biančin šokovaný výraz brzy vystřídal vytočený a začala pochodovat ke mně.

"Co si to řekla?!" Zeptala se mě, když byla u mě. S tichým povzdechem jsem si sundala sluchátka a nechala je volně vyset kolem mého krku. "My nejsme ti co tu dělají nechutný věci lesbo." Při tomhle jsem se lehce uchechtla, čímž jsem jí vytočila ještě víc.

"Víš co? Nemam náladu na to se s tebou teď dohadovat. Takže buď teď ty a tvoje malá čubka odejdete, nebo půjdu já." Když jsem viděla, že se nepohla a jen si na prsou zkřížila ruce, tak jsem si povzdechla. Vzala jsem si sešit do ruky, přehodila si přes rameno tašku a když jsem ji skoro obešla, tak mě chytila za ruku a upřeně se na mě podívala. Bože ne, prosím, už jsem na dně dost. Prosím nedělej mi to.