One less girl (GirlxGirl)

Kapitola 8 (Sam's POV)

Teď týden po tom incidentu, se všichni ve škole zklidnili. Musím přiznat, že jsem se zezačátku docela bála, jak Bianca bude reagovat. Ale nic moc se nestalo. Samozřejmě, že se snažila mě shazovat a mlátit mě, ale po tom, co mi dělali rodiče, jsem si to nenechala jen tak líbit. Po pár dnech myslím, že jí to přestalo bavit a nechala toho. Škola nebyla už taková, jako dřív. Ani pro mě, ani pro nikoho jiného. Hlavně ne pro Colby. Colby.... Jen, když nad ní přemýšlím, tak se usmívám jak idiot. Musela jsem se přestat usmívat. Lidi by si začali myslet, že jsem divná. Myslím tím, kdo by byl šťastný v hodině matematiky. Hodina matematiky? Můj mozek mě neposlouchal. Myšlenky o Colby mi začaly plout hlavou. Od prvního dne, kdy jsem ji poznala, do prvního dne školy, poprvé kdy jsem ji viděla, bylo jakoby Colby... nevím... jakoby jsme byly nějak spojené. Jakoby to tak bylo nastavené, že jsme se měly potkat a začít se bavit. A po pár minutách co jsem s ní byla sama, jsem si přišla v bezpečí. Bylo to divný...

Stály jsme před tím obrovským barákem. A myslím OBROVSKÝM. Nás starý dům v San Francisku, by se sem mohl vejít pětkrát. Ale vypadal krásně, světle modré zdi a černá střecha.

"Budeš to tu milovat, Shorty. Hlavně Peta a jeho děti. Jeho syn Josh, na toho si časem zvykneš, ale jeho dcera Colby je zlatíčko. Budete skvělé kamarádky, věř mi." Řekla Anna a dala mi ruku kolem ramen.

"Mhm. Neměla by jsi lhát, Ann. Jinak nebudu mít na vybranou jinak, než tě zabít." Zasmála jsem se. Anna a já jsme mezi sebou měly vždy, takový dobrý vztah. Nezáleželo na tom, co jsme si řekly, vždycky nám to nijak neublížilo. "No tak jdeme, musim se podívat jak vypadá Joshua a Colby." S tímhle jsem vzala kufr a šla směrem ke dveřím. Než jsem ke dveřím vůbec došla, otevřely se a v nich stál vypracovaný muž. Měl černé vlasy a vínové triko. S úsměvem na rtech mi šel vstříc a já se zastavila. Prohlížela jsem si ho a snažila jsem se zjistit, jestli s nim je všechno v pořádku.

"Přestaň si ho prohlížet Shorty, ten je můj." Zasmála se Anna, drkla do mě ramene a šla k tomu muži a dala mu pusu. Tak tohle byl on. To byl ten slavný Pete. Aspoň první pohled na něj, nebyl tak špatný.

Po tom, co jsme se představili a odnesli věci do baráku, jsme si sedli do obýváku a povídali jsme si. Pete byl hodný chlap. To bylo jasný. Byl vtipný, hodný a hezký. Pokaždé, když se na Annu podíval, jsem viděla tu lásku v jeho očích. Seděli jsme v obýváku nějakou dobu, než přišel kluk. Byl mladší než já. Možná 14-15. Jeho pohled jel po Petovi přes Annu a zasekl se na mně. Úsměv se mu vytvořil na tváři, když mi pokýval hlavou.

"Ahoj jsem Josh." Jeho hlas byl až nějak moc klidný na můj vkus. A ten výraz na jeho obličeji.. Ne. Prostě ne. Jen jsem na něj jednoduše usmála, mávla jsem mu a pokračovala v konverzaci s Annou a Petem, jen abych se nemusela bavit s Joshem. Celou dobu seděl vedle mě a snažil se na mě mluvit a dostat se ke mně co nejblíž. Ve skutečnosti jsem byla znechucená jeho deodorantem, parfémem, nebo co to vůbec bylo. A byla jsem připravená vzdát se nadějí nad Petovíma dětma. To bylo, dokud neprošla dveřmi. Před námi, v náručích jejího táty, byla krásná blondýna. Pocit, který jsem ještě před pár sekundama měla, se ztratil, když jsem se na ní podívala. Nemusela jsem o ní nic vědět a i přes to jsem chtěla být u ní a být její kamarádka. Ne. Jenom pohled na ní a chtěla jsem ji poznat. Její minulost, její přítomnost a při nejlepším i její budoucnost.

Každou chvíli, co jsem nad Colby přemýšlela, se můj úsměv zvětšil. Aby učitelka neviděla, že se směju, tak jsem si dala před pusu ruce. V tu chvíli kdy Colby vešla do domu, do mého života, jsem k ní byla furt přitahována. A bylo to ještě horší, když jsme byly u ní doma a ona mi řekla o její první přítelkyni...