One less girl (GirlxGirl)

Kapitola 16

Ahoj ahoj

Jako vždy doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit. I když si myslím, že je nic moc..😝

Nebuďte naštvaní kvůli čemukoliv co se v téhle kapitole stane. Ale... uvidíte sami.😌

Možná budou updaty častěji, ale nic neslibuji.

Brzy chci vydávat nový příběh, mam už pár nápadů, ale pokud máte nějaký typ, tak napiště do komentářů, zpráv nebo na Facebook

kidfromhell xx

-------------------------------------------------------

Je to měsíc co jsme se Sam byly v San Francisku a popravdě věci nešly podle našich představ. Každý den jsme se hádaly a házely vinu jedna na druhou. První dva týdny co jsme byly v Cortlandu, to bylo stejně dobré jako předtím. Byly jsme šťastné, nehádaly jsme se a bylo všechno dobré. Najednou se z ničeho nic všechno změnilo. Jednoho dne Sam přišla domů pozdě. Jako extrémně pozdě. Bylo kolem třetí ráno a celou dobu co byla pryč jsem nemohla spát. Nemohla jsem ani zavřít oči bez toho, aniž bych přemýšlela nad tím, co se jí mohlo stát. A tak jsem čekala. Čekala jsem celou dobu, než přijde domů. Jenom proto abych zjistila, že byla na párty a absolutně opilá. Nechápala jsem co se to s ní děje. Myslela jsem si, že se třeba pohádala s Annou a tak jsem si řekla, že jí nechám si odpočinout a postarám se o ní. Bohužel se to opakovalo. Někdy nepřišla ani domů a strávila noc někde v parku, nebo na lavičce. Kdo ví? Když jsem nadnesu téma o tom jak moc pije, hned mě umlčí. A potom se začneme hádat. Následně se udobříme, jdeme spát a další den se hádáme znovu. O víkendu jde ven a způsobí další hádku. Začala jsem toho mít dost. Abych byla upřímná, tak jsem poslední dva týdny přemýšlela o rozchodu. Neberte mě špatně. Mé city k ní nikdy nezmizely a mé srdce stále patřilo jí. Ale jak můžu žít ve vztahu, kde mě moje přítelkyně nejpravděpodobněji podvádí a radši než aby semnou trávila čas, chodí na párty s lidma, který jsem nikdy neviděla. Nazývejte mě bezcitnou nebo bůh ví jak, ale byla jsem připravená to vzdát. Sam mi vrátila štěstí a ozářila můj svět. Ona byla tou, díky které jsem měla úsměv na rtech každé ráno. Ale právě teď jsem nebyla vůbec šťastná. Furt jsem měla motýlky v břiše, pokaždé kdy jsem se na ní podívala, ale už to nebyla ta dívka do které jsem se zamilovala. Byla někdo, koho jsem neznala. A to mi zlomilo srdce. Chtěla jsem křičet,chtěla jsem aby byla tím kým předtím. Ale jak jsem s ní měla mluvit, když jsem jí sotva viděla? Žijeme spolu! Máme spolu pokoj a viděla jsem ji půl hodiny za tři dny! Dneska by bylo naše půlroční výročí. Ale nebyl to pro mě den na oslavu. Celou noc jsem strávila přemýšlením nad tím co dělat a došla jsme k závěru, že se s ní dnes rozejdu. Může to vypadat nemilosrdně ale... Pokud by ke mně vážně ještě něco cítila, nikdy by se ke mně nechovala tak jako teď. Ukazovala by mi jak mě miluje. Ale to samozřejmě nedělá.

Znovu jsem seděla v mém pokoji. V našem pokoji. Čekala jsem na ní než se objeví. A mé srdce na mě křičelo, ať se se Sam nerozcházím. Vím že skončím se zlomeným srdcem až to udělam, ale jiná šance tu není. Procházela jsem skrz místnost a dívala se na naše fotky. Byly tu fotky kde se smějeme nějakému stupidnímu vtipu, který řekla. Fotky kde se objímáme. A dvě fotky kde si dáváme pusy na tvář. Byly jsme šťastné... Já jsem byla šťastná a vážně jsem si myslela, že se všechno změní. Vážně jsem si myslela, že můj život bude lepší. A zrovna když bylo všechno perfektní, se to muselo sesypat. Samozřejmě. Proč bych měla žít šťastný život s člověkem, kterého miluji celým svým srdcem? Se člověkem který byl nejspíš láskou mého života? Byla jsem patetická a vážně jsem si myslela, že se to stane. Zrovna když jsem chtěla šáhnout po jedné fotce, otevřely se dveře a rozsvítily světla. Ve dveřích stála opilá Sam a vypadala strašně. Její make-up byl pryč a vlasy rozcuchané. Tričko jí vyselo z jednoho ramene a nechávalo ji odkryté rameno, jeanech samé díry.

"Ahoj zlatí!" Přivítala mě hlasitě s úšklebkem na rtech. Ugh... Tohle znovu ne.. Minule když přišla domů opilá, snažila se semnou mít sex. Jak kdybych byla její pes a ona si semnou mohla dělat co chtěla. Samozřejmě jsem jí odmítla, ale ona se nevzdala a tak jsem utekla z místnosti, zavřela z venčí a spala na gauči. Nebylo to zrovna nejlepší řešení, ale proč bych s ní spala, kdyby si to ráno ani nepamatovala. Od nového roku jsme spolu spaly třikrát. Když započítám i nový rok tak čtyřikrát. A pokaždé to bylo plné lásky a nechystla jsme se to zahodit jen kvuli tomu že byla opilá a chtěla semnou spát.

"Sam musíme si promluvit." Řekla jsem a otočila jsem se k ní zády. Nebyla tu žádná pointa v okecávání. Čím dřív to bude zamnou, tím míň to bude bolet. To jsem si neustále říkala. "Už nemůžeme v tomhle pokračovat, já v tomhle nedokážu pokračovat." Pokračovala jsem se zavřenýma očima. Cítila jsem jak jde ke  mně a najednou mi položila obě ruce na ramena.

"O čem mluvíš?" Wow... Sam zněla tak... Střízlivě. Neslyšela jsem jí takhle mluvit dlouho.

"Všechno co se teď děje nefunguje." Řekla jsem a otočila jsem se k ní. Vypadala zmateně. "Pořád se jen opíjíš a ignoruješ mě. Naše hádky. Nemůžu v tomhle dál pokračovat. Ani nevíš jak moc mě to bolí, tě takhle vidět. Je to jako bych už nemohla dýchat, Sam. A nechci se tak cítit dál. Nechci se tak dál cítit, protože se tak chováš. Je mi to líto, ale je konec. Skončila jsem s tímhle s vztahem a skončila jsem s námi.  Ale hlavně jsem skončila s tebou." Vycenila jsme skrz zuby a snažila jsem se nerozbrečet. Její zmatený výraz pomalu zmizel a přes šok se změnil na ublížený. Bez dalšího slova jsem jí obešla a šla jsem ke dveřím, ale než jsem tam stihla dojít chytla mě za ruku a otočila mě k ní čelem. Slzy jí tekly jedna za druhou... Woah... To se jí dotklo víc než jsem si myslela.

"Vážně se semnou rozcházíš?" Zeptala se potichu. "Colby, miluji tě! Nedělej mi to!" Když jsem se jí dívala do očí, viděla jsem v nich upřímnost. A byla jsem tak blízko k tomu, abych jí odpustila. Ale nemohla jsem. Bylo nemožný abych s ní byla dál. Ne potom jak se ke mně chovala. Nebo alespoň ne teď.

"Kdyby si mě vážně milovala, poslední měsíc by jsi mě neopustila! Prokazovala by jsi ve mě svůj zájem, trávila by jsi semnou čas! A nechodila by jsi ven každý víkend! Chceš vědět kolik času jsme spolu minulý týden strávily bez hádání? Jednu hodinu! JEDNU ZASRANOU HODINU!" Zařvala jsem jí do obličeje a snažila jsem tlumit hlas, abych nevzbudila ostatní. "Jsem tvoje přítelkyně a strávila jsi semnou za sedm dní jednu hodinu! Tohle nemůže být láska! Takže jo. Rozcházím se s tebou! A není to moje chyba!  Je tvoje! Příště až budeš ve vztahu se ujisti, že se svojí přítelkyní budeš dýl jak hodinu týdně!" Řekla jsem a vytáhla jsem ruku z jejího sevření a šla jsem otevřít dveře.

"Oh a neboj se. Dneska večer tě nechám spát ve SVÉM pokoji. Ale chci aby jsi si odnesla všechny věci do pokoje, ve kterém jsi měla být už půl roku zítra. A chci aby jsi semnou už nikdy nemluvila. Ne ve škole, ne venku, ne tady doma. Nechci s tebou už nikdy znovu mluvit." A s tím jsem odešla z místnosti a zavřela za sebou dveře. Když se dveře zacvakly, tak jsem chtěla běžet pryč. Ale hned co se zavřely jsem po nich sjela dolů a začala jsem potichu brečet. Když jsem se Sam mluvila, cítila jsem jak se mi srdce ničí na kusy. S každým slovem které jsem řekla, se urval další kus až nezbylo nic. Opravdu jsem opustila lásku mého života... Ale bylo to nezbytné. Že? S pochybami naplňujícími mojí mysl, jsem šla dolu do obýváku, lehla jsem si na gauč, zahrabala jsem se do deky a snažila jsem se usnout. Se zlomeným srdcem a slzami v očích...