Kill her.

Část 2.

20. Listopadu 2001

Spal jsem ve svém pokoji a celým bytem se ozvala hlasitá rána a poté následovali hlasy. Vystřelil jsem do sedu a běžěl ke dveřím. Matka na mě křičela ať zůstanu v pokoji, ale já ji neposlechl a stál ve dveřích jak socha.
Domem pobíhalo několik policistů a já věděl proč jsou tu. Můj otec.
Ležel na zemi a policisté mu nasazovali poutsa. Řval, bránil se, ale bylo mu to k ničemu.
Když ho odváděli procházeli kolem mě a on se snažil zastavit.
,,Synu, zklamal jsem tě. Omlouvám se, postarej se o mámu!" Křičel a já se podíval na mámu která seděla zkroucená na zemi a brečela. Přešel jsem k ní a objal ji.

Tento den se na naší rodině obrovsky podepsal. Po tom co řekli že tam bude 3 roky, ale s podmínkou, máma začala pít. Od toho dne se otec neukázal, ani nedal vědět. Na návštěvy jsme k němu nechodili, vlastně ani nevím proč.
Čím déle byl otec pryč s matkou to bylo horší, nedalo se s ní normálně mluvit. Nebyl den kdy nebyla opilá a já byl už zoufalý. Nechtěl jsem zklamat mou matku jak to udělal můj otec. Nemohl jsem jí ale nijak pomoc. Vařil jsem jí, uklízel, vydělával jsem pro nás peníze, ale bylo to pro nic. Vše utratila za chlast, proto jsem jí vše musel začít kupovat sám, stejně to prodávala. Byl jsem opravdu zoufalý a proto si naplánoval celou cestu někam hodně daleko.

2. Února 2002

Dnes je den kdy se seberu a odjedu, už jsem se rozhodl.
Zbalené věci jsem naházel do garáže a čekal až přijede Oscar s autem.
Auto kterým přijede bude od teď moje. Pracoval jsem na něm snad každý den, byl to vrak který někdo nechal v naší autodílně, ale já se ho ujmul a začal opravovat. Věděl jsem že ho budu potřebovat, proto jsem si ještě naložil spoustu lahví benzínu, které jsen našel ve skladě. Myslím že je nikdo hledat nebude.
Uslyšel jsem zvuk zatroubení a otočil se za ním. Z auta vylezl pro mě známý Oscar a pomohl mi věci nakládat do auta.
,,Jsi si opravdu jistej?" Zeptal se a vyndal z kapsy klíče od auta.

,,V životě jsem nebyl jistější" Odpověděl jsem mu a on mi do rukou vrazil klíče.
,,Tak jedem" Zašeptal a sedl si na sedadlo spolujezdce.
Mámu jsem tam jen tak nenechal. Připsal jsem ji na odvykačku, vím že jsem to měl udělat co nejdřív ale kdyby to šlo udělal bych to, jenže u nás je to tak že vám musí být aspoň devatenáct aby jste mohl bez souhlasu dané osoby rozhodovat. To jsem taky udělal, ale máma o tom vůbec neví a jít tam musí. Nechal jsem jí pár peněž, ale dal je lidem z té odvykačky. Samozřejmě jsem jí nechal dopis. Vrátím se pro ni až bude vše v pohodě.

Vyhodil jsem svou čepici do vzduchu a byl šťastný že jsem konečně odmaturoval. Poděkoval jsem učitelům a jako vždy odešel jako první, nikdy jsem se ničeho nezůčastňoval a to jsem udělal i teď.
Rozloučil jsem se s Oscarem. Nasedl jsem do auta a neotáčel jsem se. Jel jsem rovně a ani do zrcátka se nepodíval, zvládnu to.

Ten samý den večer jsem zastavil u benzinky a koupil si pár baget. Chystal jsem se spát a přečkat noc, přece jen cesta bude trvat několik hodin. Snědl jsem jednu bagetu a přemístil se na zadní sedadlo kde jsem si lehnul a usnul, zítra mě čeká dlouhá cesta.

Opět další kratší kapitolka. Radím hodně si všímejte datumů a toho všeho, snažím se aby to bylo formou vyprávění takže datumy jsou důležité. Tak aby v tom pak nebyl bordel. Doufám že se líbí! :)