Game of Colts

Část 8.: Přípravy

Zpráva o chystané tancovačce se brzy roznesla po celém městečku. Ctihodné dámy se sice zprvu ohrazovaly, že do tak hanebného podniku, jako je ten Malíčkův, nikdy nevkročí, ale když si jejich námitek nikdo nevšímal, jaly se připravovat na tu slávu. 

Krejčovství bylo od rána do večera plné. Každá žena z Králova přístaviště chtěla mít nové šaty a stát se hlavní hvězdou večera. Loras Tyrell a Renlito Baratheonéz běhali od jedné dámy k druhé a ochotně poskytovali své rady ohledně módy a dobrého vkusu. Starostova žena Cersei také zamířila do krejčovství, ale žádná z vystavených látek se jí nelíbila. Všechno bylo v arizonské pustině tak ubohé. Nechala tedy poslat pro svého krejčího až do New Yorku. Muž se ale do městečka nemohl dostat dříve než dva dny po tancovačce, a tak Cersei a její děti museli na akci ve starých šatech.

Sansa Starkssonová také toužila po nových šatech, krásných jižanských šatech s květinovým vzorem a krajkami na rukávech, ve kterých okouzlí svého snoubence Joffreyho. Poprosila svého otce, ale ten jen zakroutil hlavou, že jí koupil nové na rodeo. Sansa prosila a plakala, že na bál nemůže jít ve stejných šatech jako na rodeo, a její oblečení ze severu je tak ošklivé, ale Eddard se zdál neoblomným. Naopak Arye nové šaty sám nabízel, ale ta odmítla.

„To je tak nespravedlivé!" kvílela Sansa, když šerif domlouval své mladší dceři, že by se měla víc chovat jako dáma.

„Já žádný šaty nechci! Nechám je Sanse, když o ně tak stojí," založila ruce Arya.

„Dobrá tedy," pokrčil rameny Eddard, „Sanso, nezapomeň sestře poděkovat." otočil se ke starší z dívek. Ta vypískla nadšením a zahrnula svou sestru polibky a slovy díků.

„Nech mě!" vykroutila se jí Arya a zamířila si to ke dveřím.

„Kam jdeš?" zajímal se šerif.

„Na hodinu tance," odpověděla ona a rychle za sebou zavřela dveře, aby ji náhodou nestihli zastavit. Sansa se otočila ke svému otci:

„A nový klobouk, k novým šatům musím mít nový klobouk!"

„Dobrá," neprotestoval Eddard, vylovil ze šuplíku pár bankovek a podal je své dceři.

„Ale..." zakňourala Sansa a v očích měla opět slzy. Seveřan věděl, co mu tím chce říct, a tak jí podal další bankovky. „Jsi tak úžasný, tati! Děkuji!" políbila ho na tvář a šťastně vytančila ze dveří. Spěšným krokem se vydala směrem ke krejčovství, ale byla tak nedočkavá, že se brzy dala do běhu.

V krejčovství bylo plno. Sansa všechny s úsměvem zdravila a občas s dámami prohodila pár slov.

A pak ho uviděla.

Loras Tyrell tam stál a zrovna s něčím radil paní Rosbyové, manželce věčně kašlajícího bankéře Gylese Rosbyho. Vypadal tak nádherně. Husté hnědé vlasy měl spletené do volného copu a svázané modrofialovou mašlí perfektně ladící s fialovými kalhotami a modrými botami. Štíhlý hrudník mu obepínala úchvatná vesta sešitá z různobarevných korálků, která ještě vynikala díky sněhobílé košili pod ní. Sanse se z té krásy skoro zamotala hlava. Musí ho oslovit, ale jak? Všechny dámy se ho ptaly na radu, ona musí také. Když se od něj paní Rosbyová vzdálila, nastala vhodná příležitost. Sansa si rukou uhladila vlasy a vydala se k němu. V duchu si opakovala, co řekne. Usmála se, zamrkala a jemně ho poklepala na rameno. Loras se elegantním pohybem otočil a usmál se tak sladce, že Sansa v mžiku zapomněla, co chtěla říct.

„Já, já..." vydechla.

„Ano?" pobídl ji Loras a stále se tak krásně usmíval.

„Potřebovala bych poradit," vykoktala ze sebe Sansa, „nevím jakou barvu šatů zvolit, aby co nejlépe podtrhovala barvu mých vlasů," řekla teď už pevnějším hlasem, přestože moc dobře věděla, že nejkrásnější je v zelené. Loras si ji přejel očima od hlavy k patě.