Game of Colts

Část 18.: Souboj dvou bratrů

Bylo už skoro tři čtvrtě na devět, když se šerif Starksson probudil. Slunce už bylo nad obzorem a svými pichlavými paprsky dál vysušovalo již tak dosti vyprahlé cesty Králova přístaviště. Seveřan nebyl zvyklý vstávat takhle pozdě, ale včerejší večer jej velmi unavil. Do čtvrt na jedenáct strachy bez sebe čekal na svou starší dceru, až se vrátí ze zábavy, ale i potom nemohl usnout. Pořád musel myslet na to, co zjistil o Cersei a Jaimem Lannistrových.

Promnul si oči a rozhlédl se po pokoji ozářeném slunečním svitem. Hlavou mu projela myšlenka, že by nejraději celý den strávil v posteli. Měl už dost tohoto proklatého města plného korupce a zločinu. Tak rád by odtud odjel zpátky domů na sever za svou ženou a syny. Jediné, co ho zde do teď drží, je slib daný nejlepšímu příteli na jeho smrtelném loži.

Myšlenku na celodenní lenošení však zahnal zvuk výstřelu z ulice. Eddard se vyhrabal z postele a i přes zraněnou nohu rychle přeběhl k oknu, aby se podíval, co se děje. Před šerifovnou stál Sandor McClegane s revolverem v ruce. Když se šerif dostatečně vyklonil z okna, všiml si, že na zábradlí verandy jeho domu je v řadě vyskládaných deset plechovek, respektive devět. Jedna už ležela prostřelená na zemi.

„Dobré ráno, šerife!" houknul na něj pistolník, aniž by se podíval nahoru.

„Co to děláte, McClegane?" založil ruce šerif, ale odpovědí mu byl další výstřel a další plechovka, která spadla ze zábradlí na zem. „Ihned odejděte!" nakázal nejvyšší představitel zákona ve městě, ale opět se ozval jen výstřel. Eddard prudce zavřel okno, bylo mu jasné, co se děje. Cersei Lannistrová se ho snaží zastrašit a přimět tak k odjezdu z města. Přes zavřené okno se ozval další výstřel. Eddard se jen ušklíbl. Byl válečný veterán a jednou uprostřed wisconsinských lesů zabil medvěda jenom krumpáčem, nezalekne se jednoho opilce střílejícího do plechovek od fazolí. V klidu se oblékl, pomalu s pomocí hole a za výstřelů ozývajících se zvenku se přesunul do jídelny. U stolu už seděla Arya a namáčela si chleba do mléka.

„Měl bys ho zatknout. Je to vrah," zabručela směrem k oknu, ale Eddard jenom pokrčil rameny. Neměl žádný důkaz, že by Sandor McClegane měl něco společného se zmizením řezníkova chlapce. To už ale ve dveřích stála Sansa celá rozespalá po včerejším flámu.

„Co se to tam venku děje?" mnula si oči.

„Jenom pes, co nám štěká před domem," mávl rukou šerif a nalil si kávu. Zvenku se ozval další výstřel.

„To nezní jako pes," zívla starší z dcer, přistoupila k oknu a strachy vypískla. „Co to dělá?" otočila se na svého otce s očima teď už doširoka otevřenýma. „Ať přestane, já mám strach."

„Taky už toho mám dost. Chtěl bych se v klidu nasnídat.," řekl po dalším výstřelu šerif a s hrnečkem v ruce přistoupil k oknu. „Jděte si po svých, McClegane. Copak nemáte na práci nic lepšího?" křikl dolu na pistolníka, ale vzápětí si sám odpověděl. „No, jak vás znám, tak asi ne."

McClegane si hlavní svého revolveru posunul klobouk, aby na šerifa lépe viděl.

„Jak je to možné? Vždyť jí včera prohrál v pokeru," divila se Sansa s pohledem upřeným na pistolníkovu zbraň. Ten se několika kroky vzdálil od šerifovny. Eddard se vítězoslavně pousmál, ale vtom se McClegane prudce otočil a přesnou ranou srazil k zemi poslední plechovku na zábradlí.

„Tak dost!" křikl seveřan a z hrnečku mu vyšplouchla trocha kávy. „Stýská se vám snad po cele? Ještě jeden výstřel a přísahám vám, že půjdete do vězení!"

„A za co, šerife?" zašklebil se McClegane a spálená půlka jeho obličeje se strašlivě zkroutila. „Neubližuju živé duši," pokrčil rameny a namířil směrem k šerifovu oknu. Hrneček se rozprskl na desítky kousků a kulka se zavrtala do zdi. Sansa zavřeštěla a po hlavě skočila od okna do nejbližšího kouta. Dokonce i z Aryina hrdla vyšel ohromený výdech. Šerif však zachoval chladnou hlavu a ani se nepohnul.