Game of Colts

Část 27.: Sedm statečných

Díval se z okna dokud dívka nezahnula za roh ulice a nezmizela mu z očí. Cítil se kvůli ní provinile. Nechtěl své dceři lhát, ale zároveň hodlal udělat všechno proto, aby se netrápila. Sansa na všem viděla to nejlepší a nad tím ošklivým zavírala oči. Arizona jí učarovala zábavou, společností a krásnými šaty, což z domova neznala, ale nechtěla vidět všudypřítomnou zkaženost, hříchy a zločin. Pravda by děvčeti přinesla jen trápení, a tak o ní Eddard mlčel. Sám před sebou si své počínání ospravedlňoval tím, že to dělá pro dceřino dobro, ale nebyl si tím ani trochu jistý. Mohou lži v některých případech přinést dobro?

Ponořený do těchto myšlenek se odvrátil od okna, ale to již promluvil Jory Cassel:

„Musím říct, že je vaše dcera opravdu všímavá," pronesl do ticha a šerif na něj trochu překvapeně pohlédl. „Víte, myslím to, že si všimla té bedny s hlasy. Přece jsme se jí snažili alespoň částečně zakrýt," pokračoval a opřel se na své židli. „Já bych si jí určitě nevšiml. I když je pravda, že já nejsem moc všímavý. Otec vždycky říkává, že jsem všímavý asi jako zlámané kolo od dostavníku. Jednou, to mi bylo asi šestnáct nebo možná sedmnáct, nu, každopádně to bylo před pár lety, jsem při kydání zlámal násadu u vidlí. Poprosil jsem otce, jestli by to nespravil a on to udělal ještě ten den. Vyměnil násadu, ale neřekl mi o tom. Jednoduše ty spravené vidle postavil ke stěně v chlívku a už se o tom nezmiňoval. A co myslíte, všiml jsem si jich?" zeptal se, ale na odpověď nečekal. „Samozřejmě, že ne. Asi měsíc jsem se rozčiloval, že nemám s čím pracovat, a až když jsem se otce ptal, jestli by se na ty vidle konečně nepodíval, zjistil jsem, že už je to dávno hotové."

„Ano," přikývl Eddard, přestože jeho vyprávění poslouchal jen z části. „Jenže nyní musíte mít oči na stopkách, Cassele. Ti Newyorčané jsou prachobyčejní zločinci a pochybuji, že se před něčím zastaví," řekl vážným tónem a posadil se naproti mladému farmáři. „A nyní mi povězte, co přesně vám Renlito řekl, " vyzval jej k dalšímu vyprávění. Jory do šerifovny dorazil krátce předtím, než je Sansa vyrušila, a nestihl mu schůzku s Mexičanem dostatečně dopodrobna vylíčit.

„No, nejdříve mě pozdravili, Renlito i ten mladý Tyrell, což mě překvapilo," nenechal se k vyprávění přemlouvat Jory. „Vždycky jsem si o nich myslel, že jsou to dva náfukové. Nosili se po městě v těch svých nových oblecích jako pávi, ale dnes ke mně byli celkem milí. Seděli zrovna ve stínu skalního převisu, když jsem je dostihl, a jedli broskve. Také mi jednu nabídli," hlásil Jory a začal prohledávat všechny kapsy svého oblečení. Z levé kapsy kalhot vytáhl omačkanou broskev a podal ji směrem k šerifovi. „Vlastně mi nabídli dvě, a tak jsem jednu vzal i pro vás. Dejte si, jsou opravdu dobré. Mace Tyrell je prý nechal dovézt až z Georgie."

„Ne, děkuji," odmítl pohotově šerif a raději usměrnil konverzaci tam, kam chtěl: „Co řekl, když se dozvěděl o pravém výsledku voleb?"

„Smál se tomu," odpověděl farmář. „Nejdřív si myslel, že si z něj jenom dělám legraci. Musel jsem přísahat na celé naše stádo krav, že nelžu."

„Smál se?" zamračil se Eddard a Jory přikývl:

„Ano, prý je ve městě ještě víc bláznů, než si doteď myslel, a že alespoň nemusí litovat svého odchodu," citoval Renlita mladík a seveřan se mračil čím dál víc.

„Copak nemá žádný smysl pro spravedlnost? Nevadí mu, že budou městu vládnout podvodníci? Městu, které jeho bratr tak dlouho budoval?" nechápal Renlitovo chování šerif, přestože sám musel uznat, že Robertova snaha o budování prosperujícího města nebyla zase tak horlivá.