Game of Colts

Část 23.: V podvečerní noc

Česneková polévka pálila do jazyka, ale Eddard to stěží vnímal. Pomalu a v tichosti usrkával ze své lžíce a přimhouřeným očima se díval kamsi před sebe. Ani jeho dvě dcery během večeře neřekly jediné slovo, přestože Sansa by tak ráda promluvila. Měla chuť vyjádřit své nadšení z výsledku voleb, ale také pokárat Aryu za to, že česneku dala do polévky příliš. Jenže výraz jejího otce jí napověděl, že nemá náladu na žádné řeči, a tak mlčela, hleděla si svého talíře a zaháněla slzy, které jí tentokrát v očích nevyvolával smutek, ale přečesnekovaná polévka.

„Zítra upeču česnekový chleba," prolomila po chvilce ticho  Arya, ale její starší sestra se na ni zamračila:

„To radši ne a když už, tak jenom pod mým dohledem," řekla a odsunula svůj talíř stranou.

„A to jako proč?" zeptala se chladným hlasem Arya.

„Protože ta tvoje polévka se nedá jíst," odpověděla jí Sansa stejně chladně, ale než Arya stačila něco namítnout, Eddard je obě zpražil přísným pohledem.

„Nemohl by se alespoň jeden den obejít bez těch vašich nesmyslných hádek?" položil lžíci a obě dívky rázem ztichly. Šerif se zvedl ze židle a zamířil do své ložnice. Nejen, že mu bylo špatně od horečky, kterou měl, ale zároveň ho trápil fakt, že zklamal svého nejlepšího přítele. Slunce už zapadlo a on potřeboval spát, spát a zapomenout na samolibý úsměv na tváři Joffreyho Lannistera a jeho matky, když reverend Pycelle vyhlásil jméno nového starosty města. Unaveně se posadil na postel, ale ještě si ani nestihl sundat boty, když vtom se otevřely dveře a vešla jeho mladší dcera.

„Máš tady návštěvu," řekla a Eddard si stoupl.

„Kdo mi co potřebuje takhle uprostřed noci?" zeptal se nerudně, i když věděl, že tady na jihu není čas kolem osmé hodiny večer ani zdaleka považován za noc.

„Já," objevil se ve dveřích Renlito Baratheonéz a v rukou žmoulal svůj zánovní klobouk. „chtěl bych si s vámi o něčem promluvit." Renlito vypadal úplně jinak než obvykle. Zářivý úsměv, který vždy zdobil tvář mladého Mexičana, byl nyní ten tam.

„Jistě, posadíme se v kuchyni," vybídl ho šerif a oba muži se posadili ke stolu. „Děvčata, nechte nás o samotě," přikázal svým dcerám a obě dívky poslušně odešly do svého pokoje. Dva muži zůstali v místnosti sami. „Nuže, o co jde?" zajímal se Eddard.

„Jde o tu frašku, které se v tomto proklatém městě říká volby," odpověděl Renlito a šerif pokýval hlavou:

„Ano, ten výsledek je opravdovým zklamáním."

„Zklamáním?" zopakoval nevěřícně Renlito. „Je to naprostý nesmysl a hanba!"

„To s vámi souhlasím, ale zdá se, že se s tím již nedá nic dělat," pokrčil rameny Eddard, ale Mexičan si jenom odfrknul:

„Že nedá? Joffrey přece není žádný starosta."

„Máte snad podezření, že volby byly zfalšované?" otevřel šokovaně ústa Eddard. Nikdy by ho nenapadlo, že by se někdo dokázal snížit k takovému podvrhu.

„Zfalšované?" zopakoval znovu Renlito. „To ne, reverend přinesl bednu s hlasy na náměstí, a to si piště, že jsem si je zkontroloval. To už jste vy odešel domů. Podíval jsem se na každý hlas a opravdu tam byl nejvícekrát Joffrey, jenže na tom nezáleží."

„Nezáleží?" opakoval nyní naopak Eddard.

„Vždyť se na Joffreyho podívejte, co by on byl za starostu? Je to jenom rozmazlený a naprosto bezcitný spratek. Někoho takového město v čele nepotřebuje," naklonil se dopředu mladší z mužů a z jeho hlasu čišelo opovržení.