Game of Colts

Část 24.: Zloději a podvodníci

Na černé obloze svítily hvězdy. Bílý kotouč měsíce blížícího se k úplňku osvětloval dřevěné domy Králova přístaviště, po jejichž stěnách pomalu přecházely dva stíny. Dvě mužské postavy se opatrně kradly kolem nich jako zloději, přestože k tomu neměly sebemenší důvod. Bylo krátce po desáté a město ještě zdaleka nešlo spát. Za okny domů se mihotalo světlo z petrolejových lamp, a když dva muži procházeli po náměstí, z Červené krajky slyšeli hudbu a jakési výkřiky. Noc teprve začala a nikdo by se nepozastavil nad tím, když by na ulici potkal šerifa ve společnosti mladého farmáře, ale přesto se oba muži schovávali. Chystali se rozluštit tajemství, které by znamenalo pozdvižení pro celé město, ale i jeho okolí, a tak i oni sami cítili nutkání chovat se tajnůstkářsky.

Jory Cassel šel jako první. Krčil se za každým zábradlím a nakukoval za každý roh, a když byl vzduch čistý, pokynul šerifovi, že ho může následovat. Zato seveřan to s krytím tolik nepřeháněl. Přestože šel opatrně blíže ke stěnám domů – ostatně, byla zde možnost, že ho ti Newyorčané nechali špehovat – vykračoval si vzpřímeně bez toho, aby stejně jako farmářský chlapec skákal z úkrytu do úkrytu, jako kdyby byl zajíc ve wisconsinských lesích. Přestože ještě ráno měl horečku a noha ho bolela, nyní se cítil zdráv. Casselovo podezření o zfalšovaných volbách vyhnalo z šerifovy hlavy všechny myšlenky na jeho neduhy a zasadilo pouze touhu po pravdě a spravedlnosti. Kdyby se to hrozné nařčení ukázalo jako pravda, byla by možnost vytrhnout město ze spárů těch hanebných měšťáků? Jedna šerifova část pociťovala určitou naději, ale druhá byla zděšena tím, že by byl někdo, a především reverend Pycelle, schopen takového potupného podvodu. Z myšlenek jej ale vytrhl jeho společník, který se zrovna otočil od jednoho z rohů ulic.

„Někdo jde, někdo jde!" šeptal a mával rukama Jory. „Rychle, musíme se schovat!" sykl a po hlavě skočil za blízký sud, do kterého se při dnešním dešti kdosi snažil nachytat dešťovou vodu. Eddard zůstal stát na místě, ale když viděl, že k němu mladík natahuje ruce, aby ho strhnul k sobě, přikrčil se k sudu sám.

„Myslím, že není nutné se takto schovávat. Připadám si jako zločinec," zabručel, ale mladík si přiložil ukazovák ke rtům a panenky jeho očí se stočily směrem k rohu, zpoza něhož se vynořila další mužská postava. Muž nebyl sice nijak vysoký, ale i na jeho siluetě bylo vidět, že je dobře stavěný. Kráčel pomalým důstojným krokem blíž k sudu, a když jeho tvář osvítilo měsíční světlo, šerif v něm poznal svého zástupce Barristana Selmyho. Eddard si postaršího pistolníka velmi vážil, mohl by jít na faru s nimi. Koneckonců, Eddard nechápal, proč se mu ještě nesvěřil o tajemství, co ví o Jaimem a Cersei Lannisterových. Pohnul se, aby vyšel zpoza sudu, ale to už ho Jory strhnul zpátky k sobě.

„Co to děláte? Uvidí vás," zašeptal mladík tak potichu, aby jej procházející muž neslyšel. Držel Eddarda u země a ten se mu snažil vytrhnout.

„Já vím," odpověděl také tichým šepotem seveřan, i když sám nevěděl proč. „Proč bychom se před ním schovávali. Může jít přece s námi."

„S námi?" opakoval nevěřícně Jory. „Co když je spolčený s nimi?"

„Začínáte se chovat směšně, Cassele!" odsekl šerif víc nahlas, než čekal, a tak oba vykoukli zpoza sudu, ale Barristan Selmy je neslyšel. Byl už dávno ten tam a jediný zvuk, který byl kolem nich slyšet, bylo tiché cvrkání cikád. „Barristan je ctihodný muž, nevěřím, že by se zahodil s těmi hříšníky." Eddard se narovnal a chtěl si očistit špínu z kalhot, jenže zem byla deštěm rozbahněná, a tak si pouze zamazal ruce.

„Já vím, že zástupce šerifa je čestný muž, to jistě," oponoval farmář. „Nemyslete si, že si ho nevážím. Já si ho totiž vážím nesmírně, řekl bych, že opravdu hrozně moc. Vážím si ho, jako si vážím vlastního otce. No, zas tolik možná ne. Ale tím nemyslím, že bych si ho nevážil. Jenom, vlastního otce máme jen jednoho, pokud mi rozumíte. Koho by si člověk mohl považovat více než vlastní rodiny, že? Ale pana Selmyho si vážím skoro tak hodně, jako svého otce, to ano. Víte, když jsem byl malý, chtěl jsem být jako on. Jednou mi předvedl, jak dokáže střílet. Střílel mouchy v naší maštali a tomu byste nevěřil, neminul ani jednu!"