Game of Colts

Část 19.: Šerif na roztrhání

Než se Eddard dostal z náměstí zpátky k šerifovně, bylo už půl druhé, a to i přesto, že cesta nebyla nikterak dlouhá. Zraněná noha sice už tolik nebolela, ale především kolemjdoucí obyvatelé Králova přístaviště měli potřebu šerifa neustále zastavovat. Obraceli se na něj svými problémy, chtěli si poklábosit nebo jenom přáli brzké uzdravení jeho noze. Mace Tyrell, který stejně jako Renlito Baratheonéz chvátal k obědu, zval ke stolu i šerifa a Gyles Rosby se svěřil se svými obavami ohledně bezpečnosti banky.

„Co? Řekněte mi vše, co víte," vybídl bankéře šerif, když mezi jeho kašláním vyrozuměl, že se v okolí banky děje cosi podezřelého. Kdyby ovšem věděl, co bude následovat, určitě by si pobídku rozmyslel. Gyles Rosby začal chrchlat tak jako nikdy předtím. Prohýbal se v zádech, lapal po dechu, byl rudý jako rajče.

„Celé dny se potloukají kolem banky, mají něco za lubem," dokázal rozluštit mezi záchvaty kašle Eddard.

„Kdo?" zeptal se s obavami a nemohl se mu nevybavit obraz Gregora McClegana a jeho tlupy. Kvůli zraněné noze z šerifovny v posledních dnech moc nevycházel. Je možné, že by se Gregor vrátil? Nebo jiná skupina banditů jim podobná?

„Meryn O'Trant a Boros Blount," vykašlal Gyles Rosby kupodivu na jeden nádech. Eddardovi spadl obrovský kámen ze srdce, ale zároveň cítil trochu vzteku, že s vetchým bankéřem ztratil tolik času.

„Od těchto dvou bance nic nehrozí," ujistil ho s hořkostí v hlase. „Meryn O'Trant a Boros Blount jsou sice opilci a možná i násilníci, ale to je tak všechno. Drobné krádeže a hospodské rvačky, to jsou jejich vody. Promyšlený plán a organizace přepadení dobře střežené banky...Myslím, že je přeceňujete." Bankéř zakašlal, ale šerif věděl, co se snaží říct. „Očividně jim došly peníze na alkohol a nevěstky. Práci žádnou nemají, a tak se poflakují po náměstí. Až si zase pár dolarů seženou, ihned zmizí v Malíčkově podniku, tím jsem si jist. Hezký den, pane Rosby," rozloučil se šerif nadzvednutím klobouku. Za sebou uslyšel další zakašlání, o kterém si nebyl jistý, zda je to další námitka nebo opětování pozdravu. „Opravdu není důvod k obavám. Hezký den," křikl znovu přes rameno a pokračoval v cestě k šerifovně. Ušel ale sotva pár kroků, když už ho zastavoval další z občanů města.

„Šerife, nezdržuji vás?" zeptal se mladík jménem Jory Cassel, syn farmáře, jehož farma zajišťovala býky na rodeu na počest nového šerifa. V době, kdy byl Roberto ještě mezi nimi. Eddard zabrblal, že jej nezdržuje, přestože by raději šel rovnou domů. „Chtěl jsem s vámi mluvit o volbách."

„Ano?"

„Víte, obdivoval jsem starostu Baratheonéze, ne že ne, ale...víte,...Jak bych to jen řekl, bylo tady pár věcí, ale opravdu jen pár, ne moc...pár věcí, co bych mu jako starostovi vytkl, ale nechápejte to tak, že bych si ho nevážil, to opravdu ne. Opravdu jsem starostu Baratheonéze obdivoval, byl pro mě něco jako hrdina. No, hrdina možná není to pravé slovo, ale měl jsem ho v úctě, ve velké úctě. Možná bych to slovo hrdina přeci jen mohl použít..." blekotal mladík až do doby, než ho seveřan přerušil:

„K věci, člověče! Co mi chcete?" zavrčel Eddard netrpělivě. Polední slunce ho pálilo, celý se potil a ten mladík pořád chodí kolem horké kaše.

„Ach ano, k věci. Samozřejmě, nemáte čas na zbytečné řeči, na to takzvané mlácení prázdné slámy, že? Jste šerif, máte zodpovědnost. Za město a všechny jeho obyvatele. Udržujete pořádek, potíráte zločin. Nemáte čas na prázdné tlachání. Já to vím, nechci vás zdržovat, to opravdu ne..."

„Tak už mluvte, pro rány boží!" stiskl plnou silou rukojeť své hole šerif.

„Jak už jsem říkal, obdivoval jsem starostu Barathonéze, opravdu ano. Víte on byl..." začal zase Jory. Eddard mu věnoval zlostný pohled a mladík se odmlčel. „Ale abych se dostal k jádru věci a nezdržoval vás moc dlouho."