Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

První příběh

Vánoce 1975, Bradavice

K úlevě učitelského sboru i samotných studentů nastaly vánoční prázdniny a na malý okamžik si všichni mohli odpočinout od každodenního shonu a učení. Většina žáků mířila na svátky domů, a tak panovala veselá nálada ve společenských místnostech s předstihem. Bradavický expres měl směrem k Londýnu vyrazit z nádraží v Prasinkách hned druhý den ráno. Nejhlučnější oslavy Vánoc probíhaly jako obvykle v nebelvírské společenské místnosti, kde panoval patřičný chaos. Ze zesíleného rádia vyhrávala Celestýna Warbecková a její nejnovější hit Kotlík plný horké silné lásky, který zejména v dívčí části nebelvírské koleje vyvolával silné romantické vzplanutí. Oheň v krbu praskal a celou místností se linula vůně čerstvě upečeného cukroví, které známá čtveřice výtržníků ukořistila v bradavické školní kuchyni. U vánočního stromečku si první nedočkavci předávali dárky, u stolku pod oknem probíhal tradiční vánoční šachový turnaj a zbytek se bavil v hloučcích s máslovými ležáky.

„Tak co?" Peter Pettigrew ležící na předložce u krbu zvedl hlavu od nejnovějšího vydání Týdeníku čarodějek.

„Další výhra," ušklíbl se Remus potěšeně a posadil se do volného křesla.

Téměř ve stejný okamžik se vedle nich zjevil Sirius, který ze sebe svlékal neviditelný plášť.

„Tady to máte, pánové," zamával nenápadně láhví ohnivé whisky na kamarády. „Kde je Dvanácterák?"

„Myslí si, že porazí Lily v šachu," pohodil Remus hlavou směrem do rohu.

James s výrazem naprostého soustředění hypnotizoval šachovnici a promýšlel další tah. Lily naproti němu seděla naprosto uvolněná a potutelně se usmívala. Hlouček okolo je povzbuzoval. Zatímco James měl za zády samé chlapce, vedle Lily postávaly její kamarádky Sandra a Ginger. Vypadalo to další válku pohlaví.

„Ještě mu nikdo neřekl, že to neumí hrát?" ušklíbl se Tichošlápek samolibě a pohodlně se rozvalil do křesla. Odzátkoval láhev, přihnul si a podal ji Remusovi, který odmítl.

„Musím mít jasnou mysl," vysvětlil Náměsíčník, „až dá Lily Jamesovi na frak, čeká mě duel s Fleur."

„No a?" nechápal Sirius.

„Je to loňská vítězka," připomněl mu Remus. „Letos ji chci porazit."

Sirius pobaveně zakroutil hlavou a podal láhev Petrovi, který ji vděčně přijal.

„Co to čteš, Petře?" zeptal se Sirius nevěřícně a vytrhl mu Týdeník čarodějek z ruky. „Není to pro ženský?"

Červíček v obličeji mírně zbrunátněl, ale překvapivě pevným hlasem odpověděl: „Je, ale občas díky tomu aspoň pochopíš, jak holky uvažují."

Sirius chtěl nejdřív kamaráda obdařit nějakou uštěpačnou poznámkou, ale pak se nad jeho slovy zamyslel. Nakonec pokrčil rameny a hodil mu časopis zase zpátky na zem. V tu chvíli se ze šachového kroužku pod oknem ozval dívčí výskot a smích.

„A je to tady," zamumlal Sirius tiše.

Vzápětí se ke kamarádům přidal značně zdevastovaný James se zuboženým výrazem, který u něj viděli naposled, když v loňském roce nebelvírský tým prohrál ve famfrpálovém zápase se Zmijozelem. James se pak pět hodin krčil v klubíčku pod neviditelným pláštěm a odmítal vyjít z ložnice.

„Nech mě hádat," předstíral Remus zamyšlení, „Lily tě porazila."

„Měl jsem dobře našlápnuto!" bránil se James vztekle a praštil sebou na zem vedle Petra. „Přísahám u Merlinových vousů, že jsem měl vyhrát, vážně! Jen jsem se nedokázal soustředit! Všimli jste si, jak jí to dnes sluší? Jenom se na mě podívala a zapomněl jsem, jak se jmenuju."