Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Čtyřiadvacátý příběh II / IV

Vánoce minulé

~••~

Vánoce 1995, Gringottova kouzelnická banka

Ještě nikdy u Gringottových nebyla. Když v létě přicestovala do Anglie poprvé, nepotřebovala tehdy žádné zlato, protože jí Cat obstarala nákupy sama. Ta budova ji upřímně fascinovala. Stála s rukama zastrčenýma hluboko v kapsách kabátu a zkoumavě pozorovala rozlehlou halu, kam proudilo denní světlo skrz skleněnou kupoli.

„Tady to je."

Zvučný hlas Billa Weasleyho ji vyrušil ze zamyšlení. Právě vyšel z kanceláře a podal Cat nějakou složku.

Cat ji bez zaváhání strčila do vnitřní strany kabátu a chlácholivě stiskla Billovi paži. „Jak je na tom Arthur?"

„Mamka za ním dnes dopoledne byla, podle léčitelů se rány hojí překvapivě dobře, měl by být brzy v pořádku," odpověděl Bill.

Na krátko se oba odmlčeli, když kolem nich prošla skupinka skřetů, která si je podezřívavě měřila.

„To ráda slyším," vydechla Cat. „Uvidíme se na božíhodové večeři."

„Jistě," přikývl. „Dávejte na sebe všichni pozor."

Spěšně se rozloučili a Bill zase zmizel ve stejných dveřích, ze kterých se před chvílí vynořil.

„Lauro!" zavolala na ni a její hlas se halou rozléhal. „Pojď, jdeme."

Společně vyšly z banky na klikatou ulici. Vánoční šílenství vrcholilo a venku se tísnily davy nakupujících lidí. Výlohy obchodů byly narvané k prasknutí vánočním zbožím a někteří prodejci neváhali vyjít i ven, přestože nepříjemně mrzlo.

„Svařené víno, kupte si svařené víno, hrneček jen za dvanáct srpců!" volala nějaká postarší čarodějka stojící u obrovského mosazného kotlíku.

„Jablka v lahodném karamelu, mátové bonbony, křupavé perníčky!" vyvolával někdo jiný.

Laura ten shon sledovala s jistým odstupem. Obvykle Vánoce mívala upřímně ráda. Těšila se na návrat z Krásnohůlek domů do jejich chaosu a blázince. Jejich ryze ženská domácnost měla své výhody – celé svátky se cpaly dobrým jídlem, sledovaly filmy, prostě žily jako obyčejná mudlovská rodina. Jenže tomu byl konec. Její život se před pár měsíci nenávratně změnil. Našla svou pravou rodinu a stala se někým jiným. Nevěděla, jak se má cítit.

„Slíbila jsem Molly, že se stavíme pro krocana," povzdychla si Cat a vešly do Kouzelného zvěřince. Křiklavá cedule pod vývěsním štítem hlásala, že prodej krocanů už pomalu končí.

Zatímco Cat zamířila rovnou k prodejnímu pultu, Laura se zaujatě rozhlížela okolo. Prodávali zde kočky, havrany, želvy, krysy, králíčky a mnoho jiných zvířátek.

„Zdravím!" vydechla Cat unaveně. „Potřebovala bych koupit toho pitomýho ptáka."

„A kolik by měl mít kilo, paninko?" zeptal se prodavač znuděně.

„Kilo?" povytáhla obočí. „Jak to mám, zatraceně, vědět?"

Laura se pousmála – to byla typická Cat, o vaření věděla kulové.

Prodavač znechuceně zamlaskal. „A kdo jinej, já snad? Podívejte, musíte si říct, jak velkej chcete kousek."

„No já nevím," ošila se. „Abych ho narvala do trouby, ale zároveň se z toho najedlo dost lidí."