Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Druhý příběh

Vánoce 1977, Bradavice

S příchodem sněhu vtrhla do Bradavic ruku v ruce i vánoční nálada. Velká síň byla vyzdobená a připravená na maškarní ples, Albus Brumbál si při svých procházkách hradem pobrukoval spokojeně koledy a většina studentů už toužebně myslela na hostinu a odpočinek od povinností. Všech se zmocnila veselá nálada, snad s výjimkou dvou nebelvírských sedmáků, kteří měli být v tu chvíli docela jinde, ale místo toho slídili v dívčí ložnici.

„Mohl bys mi laskavě sdělit to sladké tajemství, proč se hrabeme Evansové ve věcech?" naléhal na Jamese Sirius.

„Hledáme stopy, kamaráde," vysvětlil Dvanácterák a nadzvedl další hromádku šatů v jejím kufru.

„Jaké stopy?" nechápal Tichošlápek a s pobaveným hvízdnutím zvedl dívčí podprsenku pohozenou na židli, aby si ji mohl lépe prohlédnout. „Teda... Čí myslíš, že je?"

„Hele, mohl bys přestat blbnout a pomohl mi? Hledáme něco, co mi napoví, jaký dárek mám Lily koupit."

„Co takhle nějaký hezký spodní prádlo?" navrhl Sirius a zkoumavě se prohlížel v zrcadle s podprsenkou přitisknutou k hrudi.

„Já myslel něco, co jí udělá radost," vysvětloval James trpělivě a vrátil pár knih zpět do police.

„Divil by ses, ale prádýlko dělá zázraky," přesvědčoval ho Tichošlápek.

„Siriusi, zbožňuju tě, opravdu," povzdychl si James, „ale dnes na tvoje zvrhlý kecy nemám náladu ani čas. Už týden si nad tím dárkem lámu hlavu, tak mi sakra pomoz!"

„Proč se jí prostě nezeptáš?" pokrčil Tichošlápek rameny.

„Má to být překvapení, chápeš?"

„Při vší úctě, kamaráde," poplácal ho Sirius po zádech. „Jsi do té holky blázen od té chvíle, co se na tebe usmála při hostině po našem zařazování. To je sedm let. Sedm let ji pronásleduješ na každém kroku. Netvrď mi, že nevíš, co má ráda."

„Samozřejmě že vím, co má ráda!" ohradil se James.

„Třeba?" povytáhl Sirius obočí.

„Třeba... třeba knížky," vypálil Dvanácterák pohotově.

„No vidíš," zajásal Sirius. „Kup jí nějakou, kterou nečetla."

„No právě," vzdychl si James. „Jak mám vědět, kterou ještě nepřečetla, když je takový knihomol?"

„Zkus Kámasútru, ta vždycky zabere..."

James kamaráda sjel ledovým pohledem.

„Dobře, mlčím," zvedl Sirius ruce na znamení rezignace. „Na něco přijdeme, uvidíš."

„Fakt?" vydral ze sebe James přiškrceným hlasem, „zajímalo by mě jak, když jsou Vánoce už za tři dny!"

„Stačí se kouknout kolem," poplácal ho Sirius po zádech. „Co vidíš?"

„Děsnej bordel, kterej jsme nadělali?" zkusil to James.

„Ne," vzdychl Sirius. „Vidíš její věci. A co je na nich zvláštního?"

„Že všechny voní jako ona," zasnil se Dvanácterák.

„Ne!" zaskřípal Tichošlápek netrpělivě zuby. „Všechny jsou zelený! A co to znamená?"

„To netuším," připustil Dvanácterák nahlouple.

„To znamená," vysvětloval Sirius, „že má zelenou asi ráda, nemyslíš?"