Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Čtrnáctý příběh

A/N: Preventivně upozorňuji, že se  všechny následující adventní příběhy odehrávají po poslední kapitole MJMK II. Obsahují tudíž spoilery z epilogu i z III. části.

~••~

Vánoce 1998, dům rodiny Blacků

Toho roku sníh napadl příliš brzy a neroztál ani do poloviny prosince. Počasí bylo chladné, ale bezvětrné, vločky se lehounce snášely k zemi jedna za druhou.

Laura Blacková seděla u okna v obývacím pokoji a vyhlížela ven. Pozorovala maličkou zrzavou veverku sedící na okenním parapetu. Už dobrou půl hodinu okusovala jeden z oříšků, které jí za okno včera dala. Pohled na toho nevinného tvorečka ji uvnitř uklidňoval, jako by to malé zvířátko symbolizovalo mír, který v kouzelnickém světě zavládl.

Stále tomu nemohla uvěřit, bylo po všem. Válka skončila. Lord Voldemort padl. Byli svobodní. Mohli se zase volně nadechnout. Problém byl v tom, že to ještě nikdo z nich nedokázal. Pořád se ohlíželi přes rameno. Pořád se budili uprostřed noci děsem. Svět kolem nich se začínal dávat do pořádku. Oni ale v pořádku zdaleka nebyli. A Laura nevěřila, že kdy budou.

Sirius ten dům koupil teprve nedávno, stál stranou jedné z kouzelnických vesnic, aby měli svůj klid. Nastěhovali se před pár dny a všude panoval patřičný chaos. Člověk by řekl, že vybalování těch pár věcí, co měli, zabere nanejvýš jedno odpoledne, ale nakonec už druhý týden překračovali papírové krabice ve všech místnostech.

Namáhavě se zvedla z křesla a postavila se. Přestože v těhotenství příliš nepřibrala, začínalo ji zmáhat. Vypadalo to, že její dcera bude pěkně živá a neposedná. Přesně jak předpokládala, sotva udělala pár kroků, dítě jí dalo najevo silným kopnutím, že je vzhůru.

„Klid, maličká," zašeptala konejšivě a pohladila si bříško. „Už jen pár dnů a budeš tu s námi."

Jako na zavolanou se otevřely vstupní dveře a do předsíně vešel Sirius a společně s ním dovnitř zavál chladný prosincový vzduch.

„Pořád ještě dva v jednom?" houkl zvesela na dceru oblíbený vtip.

„Jak vidíš," zasmála se a šla otce přivítat. „Co na ministerstvu?"

„Konečně jsme zase oficiálně existující osoby," oddychl si Sirius a poklepal na náprsní kapsu, kde se patřičné dokumenty ukrývaly. „Půl roku jim trvalo, než nám zase vystavili platné doklady a oddací list."

„Mají toho prostě hodně," hájila úředníky z ministerstva.

„Já vím," povzdychl si Tichošlápek, „jen bych byl rád, kdybychom už konečně měli od všeho klid. Kde je máma?"

„V kuchyni," odpověděla mu, „tvrdila mi, že tvoří seznam jídla na vánoční hostinu, ale podle mě chce tajně zásobovat bradavickou jídelnu. Kolik jste vlastně pozvali lidí? Tohle nemůžeme nikdy sníst. Rozhodně ne letos."

„Pokud jí to dělá radost, nechej ji," mrkl na ni Sirius. „Všichni potřebujeme nějaké to rozptýlení."

„To asi ano," připustila nakonec.

„Bude nás jistě víc než dost," prohlásil Sirius potěšeně a sundal si kabát, „pozval jsem všechny Weasleyovy, Hermionu a Harryho. Cat dorazí i s Ivanem. Potom se snad připojí i Andromeda s Teddym, Longbottomovi, Láskorádovi, Hagrid, Táňa a Tymian. Snad i Viktor, pokud...však víš."

Laura chápavě přikývla. Viktora ještě stále vyšetřoval Starostolec a odmítal ho plně osvobodit. Emily teď trávila na ministerstvu každou volnou chvíli a pokoušela se ho dostat ven ještě do Vánoc.