Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Jedenáctý příběh

Vánoce 1995, sídlo rodu Malfoyů

Draco míval Vánoce rád jako dítě, rodiče mu vždy věnovali všechnu svoji pozornost, zahrnovali ho dárky a přehnanou starostlivostí. Letos se poprvé na svátky netěšil, dokonce uvažoval, že by raději zůstal v Bradavicích. Nakonec souhlasil s návratem domů zejména kvůli matce, která na něj naléhala.

Cestou ve vlaku dlouze přemýšlel, zejména nad tím, co všechno se za poslední rok změnilo. O loňských Vánocích v Bradavicích pořádali ples při příležitosti Turnaje tří kouzelníků. Koupil si nový společenský hábit a pozval Pansy Parkinsonovou. Ne snad proto, že by doopravdy chtěl, ale věděl, že se to od něj očekává. Když se svými zmijozelskými přáteli vítal nový rok, netušil, co všechno přinese. Neměl nejmenší zdání, že se lord Voldemort vrátí, ani v nejdivočejších snech ho nenapadlo, že se vydá s otcem do Rumunska a seznámí se tam s Emily. Z té malé podivínské holky od upírů se nakonec vyklubal jeho jediný opravdový přítel. Co na tom, že to byla Voldemortova vnučka. Potud se mu celý ten příběh zdál ještě uvěřitelný, jenže to by nesmělo být Laury. Draco dost dobře sám před sebou nedokázal obhájit, proč její společnost neustále vyhledává. Pravdou však bylo, že si na její přítomnost za poslední měsíce příliš zvykl. Chodil do knihovny prakticky denně jenom kvůli ní – ta myšlenka se mu zdála tak hloupá, že sám sebe v duchu pokáral.

„Už budeme na místě," vyrušila ho Emily ze zamyšlení.

Odtrhl oči od ubíhající krajiny, která se proměnila. Vlak před malou chvílí vjel do okrajových částí Londýna, aniž by si to uvědomoval. Domov byl zase o něco blíž. Nervozitou se mu stáhl žaludek. Vyměnil si s Emily dlouhý pohled, ale ani jeden z nich nahlas nic neříkal, protože v kupé nebyli sami. Existovala tajemství, o kterých před Pansy, Crabbem a Goylem mluvit nemohli. Draco věděl, že se Emily cítí podobně jako on, přestože jediný sval v jejím obličeji nenapovídal, co se jí honí hlavou. Bradavice byly jejich bezpečné útočiště, kam síly zla nemohly. Když hrad opustí, nejsou v bezpečí. Musí si dávat dobrý pozor na každé slovo, které vypustí z pusy, na každou myšlenku, která je bezděčně napadne. Budou pod neustálým dozorem.

Vlak zastavil a na nádraží King's Cross se začaly hrnout davy studentů. Draco vystupoval spolu se zmijozelskými mezi posledními. Neměl potřebu se cpát uličkou a strkat do ostatních jako malé dítě. Když vystoupil ze dveří a ovanul ho studený prosincový vzduch, na malou chvíli Lauru zahlédl. Stála s Grangerovou v hloučku lidí tlačících se ven z nástupiště. Draco odvrátil oči ve chvíli, kdy se otočila. Teď už bylo pozdě, nesměl se nechat myšlenkami na ni rozptýlit. Vystoupil z vlaku a ke svému zděšení vrazil přímo do svého otce.

„Konečně," utrousil Lucius zlověstně, když spatřil i Emily. „Nehodlám na vás čekat věčnost."

Návrat domů nebyl takový, jaký si Draco představoval. Oba jeho rodiče byli velmi roztržití a sklíčení. Brzy pochopili proč – a ani jednoho z nich to nepotěšilo.

Druhého dne po jejich návratu ze školy zastavil na nádvoří Malfoyovic sídla kočár. Dva domácí skřítkové rychle přicupitali, aby mohli hostům podržet dveře. Hlubokou úklonou až na zem vzdali hold třem návštěvníkům. Lord Voldemort nevrle jednoho skřítka nakopl a zamířil ke schodišti, aby se uvítal s Luciusem a jeho chotí.

Draco s Emily ten výjev sledovali z oken jídelny. Draco se při pohledu na Pána zla neubránil odporu a krátce se otřepal, jako by ze sebe ten pocit chtěl setřást. Bylo to vůbec poprvé, co se s ním setkal tváří v tvář.

„Ale no tak, bude to jen týden," poškádlila ho Emily.

„Zkazí celé Vánoce," postěžoval si, jako by už tak nebyly dost zlé.