Vánoce budoucí
~••~
...a Vánoce 2034, Prvotřídní potřeby pro famfrpál
Kdy se vánoční atmosféry prvně nadechneme, to se nedá zjistit. Nedá se to ani předpovědět, ani naplánovat. Možná dokonce, že vánoční atmosféra je tu pořád, po celý rok, aniž ji vidíme. Nevěděl, kdy se ho zmocnil duch Vánoc, ale od té doby, co se stal sám rodičem, se na svátky díval jinak. Už chápal tu přehnanou touhu trávit čas doma s rodinou, už se při pomyšlení na dlouhé dny plné jídla a rodinných návštěv necítil otráveně. Popravdě řečeno, docela se těšil.
Byl si jistý, že za to může Příčná ulice. Právě tady, kde na sobě stály namačkané všechny ty malebné domky, kouzelné krámky a zapomenutá zákoutí, se jeho nálada zlepšila a začínal se těšit. Na křivolaté ulici panoval tradiční shon a ruch. Prodejci nabízeli své zboží, zákazníci se v hloučcích přesunovali z jednoho obchodu do druhého. Když se mezi nimi prodíral, vyčítavě si připomínal své každoroční předsevzetí, že všechny vánoční dárky nakoupí nejpozději v listopadu. Samozřejmě, že na to zase zapomněl, a tak je musel shánět na poslední chvíli. V ruce svíral několik tašek narvaných k prasknutí, jejich uši se mu nepříjemně zařezávaly do prstů a cínový kotlík, který měl v jedné z nich, ho nepříjemně tloukl do boku.
Cítil, jak se pod kabátem potí, přestože ještě ráno, když vycházel z domu, se mu nepříjemná zima zarývala pod kůži. Mohly za to ty těžké nákupy, i přesun z jednoho vytopeného krámku do druhého. Pomalu nastal večer. Venku mrzlo, hvězdy jiskřily a z nebe se k zemi snášel řídký sníh.
Konečně se dostal až Prvotřídním potřebám pro famfrpál. Ve výloze měli vystavený nejnovější model Kulového blesku, aktuálně nejvyváženější a nejlehčí koště na světě. Sám se za jeho kvalitu zaručil, vždyť ho poslední půl rok pravidelně testoval. Vešel dovnitř a téměř okamžitě ho ovanul horký vzduch, ale také stará známá vůně proutí, kterou tak miloval.
Téměř vzápětí se srazil s nějakým mužem, který si právě nesl dvě pečivě zabalená košťata.
„Omluvám se," vyhrkl čaroděj, „je tu tak málo místa a..."
Pak se mu podíval do tváře a zbytek věty polkl. „U Merlinových vousů, vy jste Abe Potter! Moc mě těší, pane Pottere, Gen Holland. Jsem váš obrovský fanoušek, ten poslední zápas v lize byl naprosto fenomenální – vy jste byl fenomenální!"
Albus nebyl na popularitu stále zvyklý, nejraději by se na místě propadl do země. „Děkuju vám," odpověděl laskavě a chtěl se zdvořile ztratit mezi zbožím, ale to už cítil, jak se zpráva o přítomnosti famfrpálové legendy šíří davem jako blesk, a jeho nálada se mění jako moře za přílivu. Zákazníci k němu jeden po druhém začali obracet hlavy a někteří zvědavě nakukovali a stavěli se na špičky, aby si ho mohli lépe prohlédnout.
Albus ověšený taškami zamířil dozadu prodejny a doufal, že pozornost zase během chvilky opadne. Chvíli si prohlížel nejnovější modely dětských košťat, kvůli kterým původně přišel. Přejížděl prsty po násadách, zkoumal délku proutků a uvažoval, které z nich by se hodilo nejlépe, když ho ze zamyšlení vyrušil rozhovor odehrávající se ve vedlejší uličce.
„Nemyslím si, že jsou Komety dobrými závodními košťaty. Jistě, jsou vybavené brzdícím kouzlem, díky kterému se při prudkém brždění nerozplácnete, ale jinak jsou zoufale pomalé," zaslechl autoritativní dívčí hlas. „To už i staré Zametáky vybírají zatáčky líp."
ČTEŠ
Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů
Fiksi PenggemarOtevřete si svůj speciální adventní kalendář! Nahlédněte do světa trilogie Mé jméno, má krev skrze čtyřiadvacet krátkých vánočně laděných příběhů - veselých, nostalgických, zábavných i smutných. Od prvního prosince na Vás každý den až do Vánoc bude...