Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Sedmý příběh

Vánoce 1979, Bradavice

„Hej, Evansová! Máš nad hlavou jmelí!"

Lily se neubránila bláznivému úsměvu. Už tomu bylo pár let, co tohle oslovení použil naposled. Ale srdce se jí rozbušilo docela stejně jako tenkrát, když jim bylo šestnáct.

„Tohle je dost laciný trik, Pottere," povytáhla pobaveně obočí a založila ruce v bok. James Potter oblečený do dobře padnoucího obleku přišel pomalu až k ní. Stáli pár dlouhých vteřin naproti sobě ve Vstupní síni hradu a vychutnávali si pohled jeden na druhého.

„Dnes ti to moc sluší," řekl James tiše.

Lily si uhladila slušivé šaty v barvě noční oblohy k tělu a povytáhla obočí. „Chtěls tím říct, že jindy mi to nesluší?"

„Chtěl jsem tím jen říct, že mě nikdy nepřestane fascinovat, jak jsi nádherná," vysvětlil James upřímně a už déle neotálel a políbil ji.

Lily se od něj po pár vteřinách se smíchem odtáhla. „A mimochodem, měl jsi tam chybu."

„Chybu?" zopakoval dokonale zmateně.

„Už nejsem Evansová, ale Potterová," pousmála se.

„Síla zvyku," povzdychl si a znovu ji políbil.

„Jamesi," zasmála se a jemně ho od sebe odstrčila. „Neměl bys být teď někde jinde?"

„Někde jinde než se svojí nádhernou ženou?"

„Neměl bys jako svědek dohlížet na ženicha?" připomněla mu.

„On to zvládne," mávl rukou. „Není to tak, že by si to chtěl rozmyslet a vzít roha, je do ní úplný blázen..."

„Jamesi, mluvím vážně," naklonila pobaveně hlavu na stranu. „Za chvilku začínáme, máte být už dávno venku."

„Tak dobře," souhlasil. „Ale pamatuj si, kde to jmelí je, protože tě pod ním hodlám líbat až do rána."

Lily zakroutila hlavou a postrčila svého manžela ke dveřím do nepoužívané učebny, kde se připravoval ženich. Sama pak vešla do vedlejších dveří, za kterými se na svůj velký krok chystala nevěsta.

„Připraveny, dámy?" zeptala se pobaveně.

„Jistě," souhlasila Cat potěšeně a obrátila se k nevěstě. „Pokud si to chceš rozmyslet, tak teď je nevyšší čas. Stačí říct a zajistím ti nepozorované zmizení během pěti minut. Znám každou tajnou chodbu, která odtud vede."

Nevěsta, oblečená v jednoduchých bílých šatech a kabátku, se rozesmála. „Myslím, že na to je už vážně pozdě."

„No, vždycky se můžete rozvést."

„Cat!" varovala ji Lily.

„Tak jo, už mlčím."

~••~

„Nebuď nervózní," radil mu James.

„Já nejsem nervózní," ujistil ho Tichošlápek.

„Víš, mně se zdáš maličko nervózní," vysvětlil James. „Ale to je přirozená reakce."

„Dvanácteráku!"

„Ty jsi nervózní," ušklíbl se Remus pobaveně.

„Já?" zopakoval James nechápavě. „Já už jsem se ženil."

„A ani tenkrát jsi nebyl nervózní jako dnes," připomněl mu Remus.

„No jo...," zamyslel se Dvanácterák krátce. „Proč jsem vlastně nervózní?"