Sherlock And Kate Hadler: How The Becobe A Psychovath

#1 Jak to začalo

Pohled Kate:

,,Můžete začít madam!" Pobídl mě doktor Baxit a pohodlně usedl do svého hnědého, kůží potaženého křesla.

,,Dobrá tedy... Ale... Je nutné aby se náš rozhovor natáčel?" Ze ptám se ostýchavým hlasem.

,,Madam pochopte... Je nesmírně důležité, aby se zaznamenalo vše co zde řeknete, nebo uděláte. Náš rozhovor bude sloužit, jako hlavní důkaz u soudu proti Jamesovi Moriartymu."

,,Doktoru Jamesovi Moriartymu!"

Zamumlala jsem si pro sebe otráveným hlasem.

,,Říkala jste něco?"

Zeptal se mě doktor Baxit. Z jeho hlasu byl slyšet podezřívavý tón.

,,Nic pane! Jen mi tak něco přeletělo přez nos."

,,Dobrá tedy... Jak jsem již říkal v předešlých větách... Můžete začít s líčením."

Souhlasně přikyvuji hlavou nahoru a dolů. Dlouhý nádech a ještě delší výdech naplnil celou místnost.

,,Narodila jsem se 5. Února 1992. Rodiče jsem nikdy nepoznala, protože mě hned po mém narození dali do jednoho dětského domova, poblíž Fleet Street. Dnes již z onoho domu zbyly jenom trosky, takže by jste tam nic moc nenašel. Hned od malička jsem byla uzavřená dívenka s jemnými sociopatickými sklony."

doktor Baxit si moje líčení dopodrobna zapisoval do svého deníku. Při těchto slovech se však zarazil. Odložil sešit s perem na lenoch křesla a napnul všechny své smysly.

,,Se sociopatickými sklony? A jak jste na to přišla?"

Zeptal se. Do očí mu vstoupil vyděšený pohled.

Ušklíbla jsem se a za hleděla se do hnědých očí pana doktora.

,,V sirotčinci jsme měli psa. Každou noc mi štěkal pod okny. Bylo to už k zbláznění. Tak jsem jedné noci vstala z postele, z kuchyně vzala nůž a šla k psovi. Chytla jsem ho za tlamu... Aby neštěkal... Nůž jsem mu přiložila ke krku a... Ostří mu projelo tepnou. Byl to krásný pocit."

Doktor zbledl. Asi čekal bůh ví co, ale tohle ne.

,,Dobře... Pokračuj te. Jak jste poznala Moriartyho?"

,,Tak to bylo okolo mích sedmnácti let. V tu dobu jsem utekla z domova, ujížděla na drogách a toulala se často po ulicích. V jednom drogovém doupěti mě James našel, když si šel vyzvednout nějaké věci. Zalíbila jsem se mu, tak si mě vzal s sebou a začal se o mě starat. Prakticky mě vychoval..."

Při pomyšlení na Jamese, jsem se neubránila jemnému úsměvu, který ovšem zmizel z mích lící stejně tak rychle jak se objevil...

,,Počkat, já myslel že vás unesl?"

,,Ano. To vskutku ano... ale staral se o mě tak, jak snad nikdo. Ovšem jednou to přehnal... Zalíbila jsem se mu tolik že... Že ne neovládl a... Prosím nenuťte mě to popisovat. Zkrátka jsem pak od něj musela pryč. Nadobro."

"Dobrá tedy. Nebudu vás do ničeho nutit. A jestli se nemýlím madam." Řekl doktor Baxit. ,,Tak v této části jste poznala Sherlocka Holmesa. Je to tak?"

,,Ano."

Doktor se opět pohodlně opřel ve svém křesle a levou rukou si podepřel hlavu.

,,Tak mi tedy pověste, jak jste poznala Sherlocka Holmesa... Paní Holmesová."

Usmála jsem se...

Ahoj!
Takže tohle byla moje první kapitola, snad se líbila... Nechala jsem se inspirovat Raphysal-( to je ta co dělá ty nej příběhy na wattpadu) snad se nijak neurazí že jsem jí zde zmínila. /\