Second Chance (Druhá šance) - FF Justin Bieber

6. Vzpomínky

Když jsem otevřela oči, zahlédla jsem, jak se k nám do pokoje prodírají první paprsky denního světla. Počkat. To už je ráno? Hleděla jsem směrem do okna a snažila se vybavit si, jak jsem vlastně usnula. Pamatovala jsem si pouze samé vtipné Justinovi historky, ale pak mám v hlavě celkem prázdno. To víno asi udělalo hodně. Pomalu jsem se zvedla a posadila na kraj postele. Hned v ten moment jsem pocítila prudkou bolest v hlavě. Tohle bude pořádná kocovina. Už dlouho jsem alkohol nepila a právě teď jsem se cítila, jak přejetá válcem. Otočila jsem se za sebe a naskytnul se mi ten nejhezčí pohled na světě. Justin ještě ležel v peřinách a spokojeně oddechoval. Trochu jsem se pro sebe pousmála a pocítila jsem opět ten úžasný pocit štěstí, který začal naplňovat celé moje tělo. Měla jsem ale pocit, že by se mohl každou chvíli vzbudit a nechtěla jsem, aby mě viděl, jak ho takhle sleduju během spánku, a tak jsem se tiše vydala ven z místnosti a zamířila jsem do kuchyně. Hlava mi úplně třeštila až se mi z toho začínalo dělat špatně. Prohledávala jsem všude po kuchyni všechny různé skříňky a šuplíky, ale nikde jsem nenašla nic na kocovinu. Nezbývalo mi, než jen věřit tomu, že mi alespoň trochu pomůže ta sprcha na to, abych se z toho vzpamatovala. Vydala jsem se tedy do druhé ložnice, kde jsem použila sprchu i včera a zamknula jsem se uvnitř.

Ve sprše jsem strávila nějakých 20 minut a musím přiznat, že mě to doopravdy trochu probralo. Avšak bolest hlavy o moc neustoupila. Obmotala jsem kolem sebe ručník a přesunula se zpátky do vedlejšího pokoje. Pro mé překvapení už Justin nespal. A já před ním znovu stála pouze v ručníky stejně, jako minulou noc. Na jeho rozespalém obličeji se objevil úsměv. Promnul si oči a prohrábnul rozcuchané vlasy, které měl momentálně do všech různých stran, ale přitom pořád vypadal tak sladce.

„Dobré ráno." Řekla jsem trochu koktavě, protože jen přece jsem na sobě skoro nic neměla.

„Momentálně je to pro mě víc, než jen „dobré" ráno." Pousmál se a prohlížel si mě. Měl pořád ten stejný pohled, jako před několika lety. Nechtěla jsem mu ale znovu podlehnout a tak jsem si rychle došla do kufru pro nějaké věci a blesku rychle je na sebe natáhla.

„Ach bože." Zaslechla jsem Justinovo zasténání a otočila se na něj. Seděl na posteli a jen se držel za hlavu. Musela jsem se začít smát.

„Kocovina co?"

„Šílená." Podíval se na mě a taky se smál. „Co jsi mi to provedla." Začal mě obviňovat.

„Já?" Dělala jsem zaskočenou. „Nevím, kdo tady nalíval víno, jak smyslu zbavený."

„Na to si bohužel nevzpomínám, takže ti to nemusím věřit." Znovu mě začal škádlit.

Jen jsem zakroutila hlavou a došla jsi k nočnímu stolku pro svůj mobil. Ani nechtějte vědět, kolik zmeškaných hovorů a nepřečtených smsek jsem právě měla od mamky. Úplně jsem jí zapomněla dát vědět, že nepřijdu domů. Musela mít doopravdy strach. Vždyť jsem jen řekla, že jedu na obyčejný pohovor a pak se neukážu celou noc doma. Rychle jsem si vymyslela nějakou lež, že jsem zůstala u kamarádky a znovu odložila mobil. Nechtěla jsem jí zatím nic říkat o Justinovi. Sice jsem měla velké nutkání, ale nepřišlo mi to jako ta nejlepší chvíle.

„Umírám hlady." Řekl Justin a už se natahoval pro hotelový telefón. „Na co máš chuť?" Zeptal se mě ještě před tím, než začal volat hotelovou službu.

„Ummm...dala bych si palačinky." Usmála jsem se.

Nic neřekl, zmáčknul nějaké číslo a už se s někým domlouval na naší snídani.