Abraham si vzal ještě další ženu jménem Ketura. Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha. Jokšan pak zplodil Šebu a Dedana a Dedanovi synové byli Ašurejci, Letušejci a Leumejci. Midiánovi synové pak byli Efa, Efer, Chanoch, Abida a Eldaáh. Ti všichni byli synové Ketury. Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi. Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země. Abraham žil 175 let. V utěšeném věku, stár a spokojen pak Abraham vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Izák a Izmael, jeho synové, ho pochovali v jeskyni Makpela, která leží naproti Mamre na poli Efrona Chetejského, syna Cocharova, na poli, jež Abraham koupil od Chetejců. Tam je pochován Abraham i jeho žena Sára. Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi a Izák bydlel u Studnice Živého, který mne vidí. Toto je rod Abrahamova syna Izmaele, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně, Egypťanka Hagar. Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam, Mišma, Duma, Massa, Chadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedma. Toto jsou Izmaelovi synové a tato jsou jejich jména v jejich sídlištích a osadách - dvanáctero knížat jednotlivých kmenů. Izmael se dožil 137 let. Potom vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Jeho synové se usadili od Chavíly až k Šuru (který leží před Egyptem směrem k Asýrii). A Izmael zemřel v neshodě se všemi příbuznými. Toto je příběh Abrahamova syna Izáka. Abraham zplodil Izáka. Když bylo Izákovi čtyřicet let, oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betuela z Padan-aramu, sestrou Aramejce Lábana. Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala. Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: "Proč se mi tohle děje?" A tak se šla ptát Hospodina a Hospodin jí řekl: "Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude služebník." Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau, Chlupáč. Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let. Chlapci vyrostli a Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, zatímco Jákob byl spořádaný muž a zdržoval se doma. Izák si oblíbil Ezaua, neboť mu chutnala zvěřina, ale Rebeka si oblíbila Jákoba. Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný. Ezau tehdy Jákobovi řekl: "Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!" (A proto se mu říká Edom, Červený.) Jákob navrhl: "Prodej mi teď hned své prvorozenství." "Vidíš, že skoro umírám!" odpověděl Ezau. "K čemu je mi prvorozenství?" "Hned teď mi to tu odpřisáhni!" řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi. Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkovou kaši, ten se najedl a napil a pak vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.
