Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země východních národů. Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen. Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny. Jákob se jich zeptal: "Odkud jste, bratři?" "Z Cháranu," odpověděli. "A znáte Lábana, syna Náchorova?" zeptal se jich. "Známe," odpověděli. Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" "Ano," odpověděli. "Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi." Na to jim řekl: "Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást." "To nejde," odpověděli. "Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny." A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka. Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít. Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal. A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo, Lában mu řekl: "Opravdu jsi má krev a tělo!" Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc, Lában mu řekl: "I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu." (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel. Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.) Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel." Lában odpověděl: "Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě." A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval. Potom Jákob Lábanovi řekl: "Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní." Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu. Večer pak vzal svou dceru Léu, přivedl ji k Jákobovi a ten s ní spal. (A Lában tenkrát své dceři Lée daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.) Přišlo ráno a hle - byla to Léa! "Cos mi to udělal?" ptal se Jákob Lábana. "Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?" "V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou," odpověděl mu Lában. "Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou - za to, že mi budeš sloužit dalších sedm let." Jákob tedy souhlasil. Strávil svatební týden s Leou a Lában mu pak dal za ženu svoji dceru Ráchel. (Také jí Lában daroval děvečku - svou otrokyni Bilhu.) Jákob tedy spal i s Ráchel. Miloval ji ovšem více než Léu. Sloužil pak u Lábana ještě dalších sedm let. Když Hospodin viděl, že Léa je nemilovaná, otevřel její lůno. Ráchel však byla neplodná. Léa počala a porodila syna. Dala mu jméno Ruben (Hleďte, syn!), neboť řekla: "Hospodin pohlédl na mé trápení. Teď už mě můj manžel bude milovat." Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Hospodin slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto." Dala mu tedy jméno Šimeon, Vyslyšení. Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Tentokrát se ke mně můj muž připojí - vždyť jsem mu porodila tři syny!" A proto dostal jméno Levi, Spojení. Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Teď budu chválit Hospodina!" Proto mu dala jméno Juda, Chvála. Tehdy přestala rodit.
