V zemi pak nastal hlad (podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových), a tak se Izák vydal do Geraru k filištínskému králi Abimelechovi. Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: "Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi, kterou ti určím. Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi: ‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.' To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil - má přikázání, má ustanovení a má ponaučení." A tak se Izák usadil v Geraru. Když se ho tamější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci: "Je to má žena," neboť si pomyslel: "Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezabili." Byla totiž velmi krásná. Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filištínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou. Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: "Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra'?" "Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít," odpověděl mu Izák. Abimelech zvolal: "Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!" Potom Abimelech přikázal všemu lidu: "Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!" Izák pak v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal. A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným. Měl stáda bravu, stáda skotu a početné služebnictvo. Proto mu Filištíni začali závidět. Všechny studny, které služebníci jeho otce vykopali za dnů jeho otce Abrahama, Filištíni zasypali a naplnili hlínou. Abimelech tehdy Izákovi řekl: "Odejdi od nás! Jsi mnohem mocnější než my." Izák proto odtud odešel, utábořil se v gerarském údolí a tam bydlel. Izák pak znovu kopal studnice vody vykopané za dnů jeho otce Abrahama, které po Abrahamově smrti Filištíni zasypali, a dal jim stejná jména, jako jim kdysi dal jeho otec. Izákovi služebníci v tom údolí kopali a našli studnici pramenité vody. Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: "Ta voda je naše!" A tak Izák tu studnu nazval Esek, Rozepře, protože se s ním přeli. Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna, Nepřátelství. Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se už nehádali, a tak ji nazval Rechobot, Prostranství. Řekl totiž: "Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi." Když pak odtud vystoupil do Beer-šeby, ukázal se mu téže noci Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi, svému služebníku." Postavil tam tedy oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izákovi služebníci tam vykopali studnu. Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem. Izák se jich zeptal: "Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás." Odpověděli: "Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je teď mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy, že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!" Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili. Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji. A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: "Našli jsme vodu!" Nazval ji tedy Šibea, Přísaha, a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba, Studna přísahy. Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Juditu, dceru Chetejce Beerího, a Basematu, dceru Chetejce Elona. Ty působily Izákovi a Rebece hořké trápení.
