Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů. Také Jákob odešel svou cestou a vtom se s ním setkali Boží andělé. Jakmile je Jákob uviděl, zvolal: "To je Boží tábor!" A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor. Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu, ke svému bratru Ezauovi a přikázal jim: "Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval. Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.'" Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: "Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!" Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů, neboť si pomyslel: "Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit." Jákob zvolal: "Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu, a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,' nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal - vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory! Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi. Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.'" A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua: 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů. Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: "Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup." Tomu vepředu poručil: "Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?' odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi a hle, sám jde za námi.'" Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: "Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete: ‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.'" (Pomyslel si totiž: "Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.") A tak šel dar před ním a on zůstal na noc v táboře. V noci pak vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok. Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl. Tehdy Jákob zůstal sám. Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. Tehdy řekl: "Pusť mě, začíná svítat!" "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" odpověděl Jákob. "Jak se jmenuješ?" zeptal se ho. "Jákob," odpověděl. Na to mu řekl: "Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!" Jákob ho žádal: "Pověz mi prosím své jméno." On však odpověděl: "Proč se mě ptáš na jméno?" A požehnal mu tam. Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!" A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli. (Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.)
