Jákob tenkrát svolal své syny: "Sejděte se, ať vám oznámím, co vás potká ve dnech budoucích. Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi: Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci. Jak voda vzkypěl jsi - ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit. Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí. Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru. Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím. Judo, tebe tví bratři budou chválit, tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí. Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice - kdo přiměje ho vstát? Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy. K vinnému keři přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně své roucho vypere, v krvi hroznů svůj šat. Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou. Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine. Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící. Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem! Dan soudit bude lid svůj jako jeden z kmenů Izraele. Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět. Ó Hospodine, čekám na tvé spasení! Gád - horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní. Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará. Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy. Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou. Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali. Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův - od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna! Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří! Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí." Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo. Potom jim přikázal: "Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského, do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu. To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!" A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.
