V zemi panoval krutý hlad. Když spotřebovali zrní, které přivezli z Egypta, řekl jim jejich otec: "Jděte nám tam znovu koupit něco k jídlu." Juda mu odpověděl: "Ten muž nás přísně varoval: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!' Pošleš-li s námi našeho bratra, půjdeme ti koupit jídlo. Nepošleš-li ho, nepůjdeme. Ten muž nám přece řekl: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!'" Izrael zvolal: "Proč jste mi tolik ublížili? Proč jste tomu muži řekli, že máte dalšího bratra?" Odpověděli: "Ten muž se podrobně vyptával na nás i na naši rodinu: ‚Žije ještě váš otec? Máte ještě dalšího bratra?' Podle toho jsme mu odpovídali. Jak jsme mohli vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra sem'?" Juda tehdy svému otci Izraelovi navrhl: "Pošli toho chlapce se mnou. Nech nás vstát a jít, ať zůstaneme naživu a nezemřeme my ani ty ani naše děti! Já se za něj zaručím, ode mě ho vyžaduj! Nepřivedu-li ho k tobě a nepostavím ho před tebou, ať za to před tebou nesu věčnou vinu. Kdybychom neotáleli, určitě bychom se už dvakrát vrátili!" Jejich otec Izrael jim nakonec řekl: "Ať se stane, co se musí stát. Udělejte tohle: Naberte do svých měchů nejvybranější plody země a odneste je tomu muži jako dar: něco balzámu, něco medu, vonné pryskyřice a myrhy, také pistácie a mandle. Vezměte s sebou dvojnásob stříbra, i to vrácené navrch vašich vaků, a odneste to s sebou zpět - snad šlo o omyl. Vezměte si i svého bratra. Vstaňte a vraťte se k tomu muži. Kéž vám u něj Všemohoucí Bůh dopřeje slitování, aby s vámi propustil vašeho dalšího bratra i Benjamína. A já, mám-li přijít o syny, ať o ně přijdu!" Vzali tedy s sebou kromě daru také dvojnásob stříbra a Benjamína. Vstali, odešli do Egypta a stanuli před Josefem. Když s nimi Josef uviděl Benjamína, řekl správci svého domu: "Odveď ty muže do paláce, poraz dobytče a připrav je. Ti muži dnes budou obědvat se mnou." Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce. Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: "Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!" Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu: "Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo. Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku - naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou. Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!" On však řekl: "Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš Bůh, Bůh vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku." Načež k nim přivedl Šimeona. Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok. Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde. A když Josef přišel domů, předložili mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi. Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: "Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?" Odpověděli: "Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije." Tehdy padli na kolena a klaněli se mu. On pozvedl oči a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky. Zeptal se: "Je tohle váš nejmladší bratr, o němž jste mi vyprávěli?" Potom řekl: "Kéž je ti Bůh milostiv, synu!" Nato Josef odspěchal, neboť byl náklonností ke svému bratrovi pohnut až k slzám. Šel do svého pokoje a tam plakal. Pak si umyl tvář, vyšel ven a s přemáháním řekl: "Podávejte jídlo!" Podávali tedy zvlášť pro něj, zvlášť pro ně a zvlášť pro Egypťany, kteří jedli s ním. (Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji - je to pro ně ohavnost.) Bratři před ním seděli v přesném pořadí, od prvorozeného až po nejmladšího, a s úžasem hleděli jeden na druhého. Nechal jim podávat čestné porce ze svého stolu a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce všech ostatních. A tak hodovali a hojně se s ním napili.
