Jednou Jákob zaslechl, jak Lábanovi synové říkají: "Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na úkor našeho otce!" A když se Jákob podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve. Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: "Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou." Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Léu na pole ke svému stádu a řekl jim: "Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou. Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil, ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,' všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,' vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata. Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně. Jednou, v době páření dobytka, jsem ve snu pozvedl oči a uviděl berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí. Tehdy mě v tom snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!' A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,' řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: Všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá. Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.'" Ráchel a Léa mu odpověděly: "Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví? Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl! Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl." A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Padan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země. (Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho domácí bůžky.) Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází. Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám. Lában se o Jákobově útěku dozvěděl až třetího dne. Vzal tedy s sebou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho dostihl v gileádských horách. Té noci však Aramejce Lábana navštívil ve snu Bůh a řekl mu: "Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!" Lában tedy Jákoba dostihl. (Jákob si v tom pohoří postavil stan a i Lában se svými druhy se utábořili v gileádských horách.) Lában Jákobovi řekl: "Cos to udělal? Odkradl ses ode mě a odvedl mé dcery, jako bys je zajal mečem! Proč jsi tajně utekl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neřekl! Vyprovodil bych tě s veselím a písněmi, s tamburínou a citerou. Nenechal jsi mě ani políbit mé syny a dcery - zachoval ses jako hlupák! Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vašeho otce ke mně minulé noci promluvil a řekl: ‚Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!' Takže ty jsi musel odejít, protože ses roztoužil po otcovském domě. Proč jsi ale ukradl mé bohy?!" Jákob Lábanovi odpověděl: "Utekl jsem, protože jsem se bál; myslel jsem si, že bys mi chtěl své dcery vzít násilím. Jestli ale u někoho najdeš své bohy, ať zemře! Prohledej mé věci před našimi druhy a vezmi si, co ti patří." (Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.) Lában tedy šel do Jákobova stanu, do stanu Léy i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vyšel tedy z Léina stanu a šel do stanu Ráchel. Ráchel mezitím ty bůžky strčila pod velbloudí sedlo a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel. Ráchel svému otci řekla: "Nehněvej se, můj pane, že před tebou nemohu vstát. Mám měsíčky." A tak hledal, ale bůžky nenašel. Tehdy se Jákob rozhněval a začal Lábana hubovat. Řekl mu: "Čím jsem se provinil? Co jsem spáchal, že mě tak zuřivě stíháš? Prošťáral jsi všechny mé věci, a cos našel z celého svého domu? Polož to zde před mé i své druhy, ať nás dva rozsoudí! Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy nepotratily. Berany z tvého stáda jsem nejedl. Co roztrhaly šelmy, jsem ti nepřinášel, ale sám jsem nahrazoval škodu. Vymáhal jsi ode mne, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci. Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí. Tak mi bylo ve tvém domě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj dobytek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil. Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud." Lában na to Jákobovi odpověděl: "Tyto dcery jsou mé dcery, tyto děti jsou mé děti a tento dobytek je můj dobytek. Všechno, co vidíš, je moje. Co bych ale dnes neudělal pro své dcery a pro děti, jež se jim narodily? Proto nyní pojď, vstupme do smlouvy - já a ty - ať je to pro mne a pro tebe svědectvím." Jákob tedy vzal kámen a vztyčil jej jako památník. Potom řekl svým druhům: "Nasbírejte kamení!" A tak nanosili kamení, vytvořili mohylu a na té mohyle pojedli. Lában ji pojmenoval aramejsky Jegar-sahaduta, Mohyla svědectví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrejsky, totiž Gal-ed. Lában řekl: "Tato mohyla ať je ode dneška mým i tvým svědkem." A proto dostala jméno Gal-ed, Mohyla svědectví, a také Micpa, Stráž, neboť řekl: "Až se rozejdeme, ať Hospodin nade mnou i tebou drží stráž. Budeš-li mým dcerám ubližovat nebo vezmeš-li si kromě mých dcer další ženy - ačkoli s námi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!" Lában Jákobovi ještě řekl: "Pohleď na tuto mohylu a pohleď na ten památný kámen, který jsem mezi sebou a tebou umístil. Tato mohyla i ten památník jsou svědky, že se k tobě nepřiblížím za tuto mohylu a že ani ty se ke mně za tuto mohylu a za tento památník nepřiblížíš se zlým úmyslem. Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce nechť je naším soudcem!" Jákob tedy přísahal při Strachu svého otce Izáka. Potom na oné hoře obětoval dobytče a svolal své druhy, aby hodovali. A tak hodovali a zůstali na té hoře celou noc.
