Josef potom přikázal správci svého domu: "Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků. A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní." Učinil tedy, jak mu Josef řekl. Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni. Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: "Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem? Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!'" Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova. Odpověděli: "O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali! Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato? U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!" On řekl: "Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní." Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je. Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku! V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města. Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem a Josef jim řekl: "Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?" Juda řekl: "Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána - my i ten, u něhož se našel ten pohár!" On však řekl: "To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!" Nato k němu Juda přistoupil se slovy: "Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka - jsi přece jako sám farao! Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?' řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.' Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.' Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!' Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!' A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána. Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,' odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.' Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!' Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu. Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!' Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!"
