Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán. To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen: Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!" Jeho bratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům. Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!" A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?" Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel. Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven." Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu, potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: "Co hledáš?" "Hledám své bratry," odpověděl Josef. "Řekni mi prosím, kde pasou." Muž odvětil: "Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.'" Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel. Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů! Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!" Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!" Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.) A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta. Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli. Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta. Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty a vrátil se k bratrům se slovy: "Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?" A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve. Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: "Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?" Poznal ji hned: "To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!" Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní. Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: "Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!" A tak ho jeho otec oplakával. Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže.
