Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: "Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna." Abram odpověděl: "Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku. Pohleď, nedal jsi mi potomka," pokračoval Abram, "a tak mým dědicem bude můj čeledín!" Vtom dostal Hospodinovo slovo: "Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!" Vyvedl jej ven a řekl: "Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat." Pak dodal: "Tolik bude tvého semene." Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost. Řekl mu také: "Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem." Abram se zeptal: "Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?" On mu odpověděl: "Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě." Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal. K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl. Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma. Tehdy Hospodin Abramovi řekl: "Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním. Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří. Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena." Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň. V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: "Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, Chetejce, Perizejce, Refajce, Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce."
