/01/

384 66 12
                                    

Huh, víš, jak mi bylo?! Chtěla jsem se na místě proměnit v mouchu a odletět. Jak by ses asi cítil na mém místě?

Přišla jsem k tvý lavici s otázkou na jazyku, kterou jsem v hlavě do písmene vypilovávala celé ráno. Zněla přesně takhle: „Co si myslíš?! Přikráčíš si, políbíš a odejdeš. A ještě tam necháš nákup!"

Jenže tys nenechal říct jediné slovíčko. Jak jsi uviděl, ihned jsi mne chytil za ruku a odvedl z vaší třídy. Přičemž mi srdce začalo tlouct tak hlasitě, jsem se bála, jestli mi nezláme žebra.

Na chodbě si mou ruku pustil a díval se na , jako bych za tu včerejší pusu mohla ! Kdyby mi tvůj pohled nezalepil ústa, možná bych se zmohla aspoň na jedno slovo. A pěkně ti to vmetla mezi oči.

Řekl jsi, že za tebou nemůžu jen tak chodit do třídy. Dobře, to bych ještě pochopila, ale tvoje další slova do srdce vypálila díru. Pamatuju si je ještě teď!

„Promiň mi to, spletl jsem si s Nel."

—22. 3. 2016

stolen kissesKde žijí příběhy. Začni objevovat