Píšu už čtvrtou stránku a můžu ti říct jedno, je to uklidňující. Sedím tu v tátově pohodlném křesle v jeho pracovně a přitom píšu do sešitu s tvrdými žlutými papíry, které vypadají, jako by je někdo počůral. (Promiň, nic jiného jsem nenašla)
S tím perem, co držím v ruce, a inkoustem v malé lahvičce se cítím jak v minulém století. Je to příjemná změna. Pročistí to hlavu.
A ta vůně! Vždy mi připomene dědečka a jeho pevné objetí, vonící po tabáku. Jako kdyby tu schválně nechal tenhle sešit a pero přímo pro mě a tuto chvíli.
—24. 3. 2016
ČTEŠ
stolen kisses
Short StoryKam se všemi nechtěnými myšlenkami? Glen Rea Jayssová všechnu tíhu svých skrývaných pocitů přenáší na nažloutlé papíry, vonící po tabáku a po starých vzpomínkách. Chcete číst její slova, která nikdy nikdo neměl vidět? Ukážu vám je. Ukážu vám její ch...
